Opět tu je po roce shrnutí toho, co se tento rok událo. Nebylo toho rozhodně málo.

Pokud vás zajímají má shrnutí z předchozích let:

• 2008
• 2009
• 2010
• 2011 (1. část)
• 2011 (celý rok)
• 2012 (1. část)
• 2012 (celý rok podcast)
• 2013
• 2014 (1. část)
• 2014 (2. část)
• 2015 – 2. část, 3. část, 4. část, 5. část
• 2016
• 2017 – první půlka roku, celý rok
• 2018

Letošní rok byla pěkná houpačka. Začalo to velmi nepřijemným sešupem dolů, který vystřídala krásná jízda směrem nahoru. Pomohlo mi to naučit se mnoho nových věcí a poznat více sám sebe. Pojďme se na to podívat podrobně.

Na letošní rok jsem si naplánoval, že bychom v SupportBoxu mohli vyrůst 2-3 násobně. Vycházel jsem z růstu 119 %, který se nám podařil v loňském roce. Povedlo se?

Výpadek

Začátek roku začal skvěle. Dotáhli jsme a vylepšili pár věcí. Na začátek února jsme si naplánovali běžnou údržbu aplikace, databází, aktualizace některých součástí. Běžná rutina, která měla zabrat 2-3 hodiny.

Po aktualizaci databázového serveru ovšem databáze nenaběhla. Začali jsme ihned řešit alternativní scénáře a přepnuli se hned na repliku DB. Tam se ovšem chyba projevila také. Takže jsme hned otevřeli naši znalostní bázi a začali jet dle krizového scénáře. Obnova dat ze zálohy, nastartování všech kontaktních míst, zveřejnění stránky s informacemi, co se stalo a na čem se aktuálně pracuje.

Přijít na to, co se stalo a jak to rozchodit nám zabralo celou noc a dopoledne. Nakonec výpadek trval asi 16 hodin. Byla to drsná zkouška. Spát jsem šel asi po 40 hodinách, poté co bylo vše rozchozeno a všichni klienti informováni.

Hned další den jsme si udělali post-mortem a celou situaci rozebrali do detailů. Zjistili jsme že se jedná o chybu přímo v MySQL, která je tam již hodně dlouho a nás se týkala díky shodě více okolností najednou.

Nicméně ve výsledku jsme to vše zvládli. Prověřili si krizové plány a odkomunikovali vše na výbornou. Ve výsledku nám neodešel jediný klient (to byla má největší obava). Dokonce řada klientů nás velmi podporovala, dva nám nabídli i své programátory. To byla úplně skvělá podpora. Nicméně problém netkvěl nakonec v programování, ale největší brzdou bylo kopírování dat. Takže jsme několik hodin seděli a koukali na to, jak se kopírují databáze pár set gigabytů dat, než jsme mohli ověřit další hypotézu.

Lekce:
Vždy měj připraven krizový plán komunikace. Podrobný článek o krizové komunikaci na jsme sepsali i na našem blogu.

Výsledkem bylo urychlení plánu přejít na novou infrastrukturu serverů. O tom dále.

Nepříjemné období

Od Vánoc jsme se doma potýkali se zdravotními problémy a předávali si mezi sebou rýmičky a kašlíky. To se samozřejmě odrazilo v únavě a i mentální energie šla dolů. Poté, co vypadly servery, jsem dosti znejistěl a začaly na mě chodit depky, že to dělám špatně, co asi tak vypadne zítra a podobné nedobré věci.

Samozřejmě, že v podnikání se občas něco nepovede, něco nefunguje, něco vypadne, nějaký klient odejde. A stejně tak se dějí i ty skvělé věci, kdy se podaří získat skvělého klienta, mít rekordní měsíc, zvládnout Vánoce bez ztráty kytičky atd.

A právě to, jak na dané situace reagujeme je v naší hlavě a v přístupu. Tu realitu okolo si utváříme sami. A je právě nesmírně důležité udržet si ten pozitivní mindset i v těžkých časech. Najít řešení a to realizovat.

Mně se to nepodařilo.

Lekce:
Mindset je v podnikání 75 % úspěchu.

V následujících týdnech jsem přestal kompletně věřit věcem, které jsem si nastavil koncem roku a vlastně nechal to tak nějak na autopilota. Bez toho drivu na dokončování a dodržování cílů.

Krásně je to vidět i tady na blogu, kdy poslední článek vyšel na konci ledna a od té doby nic. Obdobně jsme měli i v SupportBoxu pár měsíců, kdy jsme se plácali od nikud nikam a řešili jen každodenní rutiny.

Cesta ven

Každý pátek u sebe na Facebooku a v podcastu vydávám shrnutí za uplynulý týden. Nechávám tam nahlédnout pod pokličku a také nějaké byznysové lekce, které jsem si odnesl. Na základě jednoho takového shrnutí mi zavolala kamarádka a říkala mi, že si něčím podobným také prošla a jak postupovala, co změnila v jídle a jaké zavedla výživové doplňky.

Tím nejhlavnějším byl hořčík. Začal jsem jej také brát a myslím, že mi hodně pomohl. (Pozor na správnou formu hořčíku, ne všechny jsou stejně kvalitní a ten běžně dostupný v lékárně má velmi nízké procento elementárního hořčíku.)

To mi pomohlo získat zpět část energie a tu věnovat zpět do práce a opět vrátit vše na správnou cestu.

Nicméně ono drobné zaváhání se projevilo i na revenue. Přestali jsme růst a ztratili dva velké klienty. Krásně to jde vidět na grafu, kde první dva měsíce (a třetí setrvačností) rosteme v obdobném tempu, jako vloni. A pak ono „vypnutí se“ v podobě stagnace a následného propadu.

Sport

Druhým krokem bylo, že jsem se začal více hýbat. Více sportovat. To jsem i díky nemoci kompletně v lednu zanedbával. Jak začalo být teplo, začal jsem jezdit do kanceláře na bruslích.

Postupně jsem přidával váhy a upravoval jídelníček. Omezil jsem přes léto pečivo a jakékoliv mlsání. Přidal další výživové doplňky a to vše vedlo k tomu že se cítím skvěle. Jsme v nejlepší kondici, v jaké jsem kdy byl.

Na konci září jsem si zaběhl svůj osobní rekord na 5 km a to pod 30 minut. Ještě rok dozadu bych tomu nevěřil. Teda ani bych neuběhl těch 5 kilometrů :).

Váha se mi zastavila pod 77 kg. Což jsou další 4 kg dole oproti konci loňského roku. A prakticky o 10 kg méně, než jsem měl vloni v létě, kdy jsem se trošku zhrozil a začal se sebou něco dělat.

Všechny tyto věci vedly k tomu, že se cítím skvěle. Mnohem snáze se mi překonávají různé nepříjemnosti a mám mnohem více energie, než dříve. Tím pádem i více času a prostoru něco vytvářet a vymýšlet a je to hned vidět na výsledcích.

Lekce:
Dbejte o své zdraví a kondici, obrovsky to ovlivňuje vaše mentální nastavení a tedy i výkon. Správné výživové doplňky nejsou nic špatného. Nenahradí špatnou stravu. Ale doladí tu správnou.

Nové servery

V srpnu jsme po třech měsících usilovné práce nasadili SupportBox na nové servery. To co na začátku znělo velmi jednoduše („přejdeme k jinému poskytovateli a přidáme pár serverů“) bylo nakonec projekt za stovky tisíc a mraky práce.

Aplikaci jsme rozdělili na několik dílčích částí a dle důležitosti a náchylnosti jsme mnohem více věcí zdvojili (a zvícenásobili). Nastavili jsme si cíle, že kterákoliv část aplikace se musí dát obnovit do hodiny i při totálním výpadku.

Všechny servery máme nyní vytvářené dynamicky přes Terraform a Ansible. Takže nahodit další kopii daného serveru je otázka pár vteřin a následný deploy pár minut. Do oné hodinky se vejdeme velmi hladce.

Je to pro mě dosti magické, jak krásně to funguje. Celé jsme to otestovali teď o Vánocích. Během posledních 4 týdnů před Vánoci vzroste počet dotazů na naše klienty cca 3-4x. Takže i zátěž serverů je násobně vyšší, než během roku.

Vloni jsme v prosinci ani nemohli nasazovat nové verze, protože servery se přehřívaly a jen tak tak držely pohromadě. Letos jsme nasazovali i deset novinek za den během špičky a nikdo si toho nevšiml.

Servery běží na cca 10 % své kapacity (a to nejsou nijak výkonné, jen jsme vhodně rozdělili architekturu). Takže nám umožní vyrůst na pětinásobek současného počtu klientů a nebudeme muset nic měnit a budou nás stát přibližně stejně. Vtipné na tom je, že cenovka je jen o 30 % vyšší, než byla předtím. Jen předtím jsme byli na maximu, co se dalo dosáhnout, protože by to už servery neustály. Nyní můžeme.

Lekce:
Co tě dovedlo sem, je jiné, než to, co tě povede dále.

Nový AffilBox + prodej

Příprava nových serverů se prolínala také s přípravou nového redesignu AffilBoxu. A jeho následné spuštění během září.

Bylo to velmi náročné, protože jsem se AffilBoxu v posledních letech věnoval jen pár hodin týdně a najednou to bylo 4-5 hodin denně. Což vedlo i k rozhodnutí, že bych jej prodal.

Jak to celé probíhalo jsem podrobně sepsal v samostatném článku, doporučuji si ho přečíst. Jak to vnímám po dvou měsících?

Že to byl naprosto správný a ideální krok po všech stránkách. Slyšel jsem mnoho hororových příběhů, jak někdo prodával firmu. Nicméně zde u mě panuje naprostá spokojenost. Tři týdny po prodeji bylo vše kompletně předáno a v plné režii nových majitelů.

Uchopili to parádně a už jsou vidět venku i první výsledky a nové funkce. Což mě nesmírně těší a jsem rád, že AffilBox sviští. Jak to vidí Jarda s Ondrou měsíc po koupi, si můžete přečíst v článku u Ondry.

Držím jim palce, aby se jim dařilo i v příštím roce.

Školení a konzultace

Zjistil jsem, že jsem v letošním roce měl 17 školení a prezentací na konferencích. To je ohromné číslo. Když si vezmu, že ať je to školení, nebo konference, tak mi to zabere celý den na místě prezentování. Potom 1-2 dny přípravu. Takže je to tak 20-25 dní (tedy celý měsíc), který jsem věnoval vzdělávání. WOW.

K tomu ještě 8 webinářů a vysoké desítky hodin konzultací. No odškolil jsem toho opravdu mnoho. Jo a ještě dvě přednášky a mentorování na vysoké škole.

Samozřejmě nesmím zapomenout také na SupportDay, tedy naši konferenci věnovanou pouze zákaznické péči. (Aktuálně máme spuštěn předprodej vstupenek na příští rok za skvělou cenu). Byl to zatím nejlépe hodnocený ročník a věřím, že příští rok to opět o kousek posuneme.

Před třema rokama jsem si dal osobní cíl „Zlepšit zákaznickou péči u 1.000 firem v ČR“. Věřím, že se mi to podařilo, respektive odškolil jsem jich za ty 3 roky přes 1200. Zda jsem zlepšil u všech úplně nezměřím. Ale u těch, se kterými spolupracuji blíže, tam to mám potvrzeno daty a čísly.

Proto jsem si tuto laťku zvedl na 10.000 firem. To už je hodně pěkné číslo a chci jej docílit skrze knihu o zákaznické péči kterou jsem začal psát. Rád bych ji vydal v příštím roce a změnil vnímání zákaznické péče u nás. Z knihy mám zatím první část ze sedmi a dvě další rozpracované, takže je to na skvělé cestě.

Hned v lednu mě čeká další veřejné školení zákaznické péče a k tomu dvě soukromá. Moc pěkný začátek.

Závěr roku

Tak jak byla první půle roku velmi vyčerpávající a dosti pesimistická, tak se to v létě otočilo. Podařilo se nám dotáhnout řadu dílčích projektů, což nám dodalo sebevědomí a energii. Dále uvolnění rukou díky prodeji AffilBoxu a zlepšení fyzičky se promítlo do skvělého růstu v závěru roku.

Vidět to je i na celkovém grafu MRR.

Listopadová čísla jsou naprosto luxusní a rekordní. A hlavně velmi zdravá ve všech oblastech.

Cíl vyrůst o 250 % se nám letos nepodařilo docílit. Nicméně podařilo se nám postavit skvělé základy po všech možných stránkách. Technických, finančních, personálních, mentálních. A na tom budeme stavět příští rok.

Lekce:
Focus je nesmírně důležitý. A to tím více, čím jsou projekty větší.

Další zajímavé reporty 2019

František Szabó
Štefan Polgári
Karel Dytrych

Po roce opět píšu další shrnutí a dívám se, že jsem na blog za celý rok nenapsal jediný článek. Dost to vystihuje, jak byl celý rok nabitý událostmi, ale i to, že místo abych produkoval a komunikoval směrem ven, tak jsem věnoval všechnu tuto energii rodině, sobě a firmě.

Pokud vás zajímají má shrnutí z předchozích let:

• 2008
• 2009
• 2010
• 2011 (1. část)
• 2011 (celý rok)
• 2012 (1. část)
• 2012 (celý rok, podcast)
• 2013
• 2014 (1. část)
• 2014 (2. část)
• 2015 – 2. část, 3. část, 4. část, 5. část
• 2016
• 2017 – první půlka roku, celý rok
• 2018
• 2019

Začnu ještě prosincem, který ve světle roku 2020 dostává úplně jiný rozměr. Při psaní minulého shrnutí jsem to ale neviděl. Na začátku prosince mi žena oznámila skvělou novinu, že čekáme miminko!

Dva týdny nato jí začalo být dost slabo, ztratila čich a chuť. Tou dobou jsme si říkali, že je to jen velmi silná chřipka a těhotenství tomu nepřidá. Dnes si myslíme, že to byla Corona, jen se o tom tehdy nemluvilo. Trvalo to ještě 3 týdny – až do ledna, i po tom, co nachlazení ustoupilo. Ráno vstala, lehla si v obýváku a večer se přesunula do postele.

Na začátku února jsme jeli na návštěvu k mým rodičům a před cestou mi Lucka říkala, že něco není v pořádku, že zajedeme do nemocnice. Já říkal, že se jí to jen zdá, ale cestou jsme nechali Maxíka u našich a jeli na kontrolu. Tam nám oznámili, že miminku nebije srdíčko. První velká rána a zpráva, kterou rodič nechce slyšet.

Myslím si, že na to měla vliv Corona, plod se prostě nezvládl vyvíjet. Hledal jsem k tomu nějaké studie, jenže bohužel nejsou. Ale věřím, že to tak bude. Proto: pokud čekáte mimčo, buďte obrovsky opatrní.

Potřeboval jsem od toho trošku vyčistit hlavu a přijít na jiné myšlenky. Přihlásil jsem se na Kemp dechu, chladu a mindfulness od Code of Life (mimochodem, mají skvělý blog o biohackingu). Biohacking je téma, které mě nesmírně zajímá a baví. Byl to báječný víkend a skvěle mi pomohl vyčistit hlavu. Bylo to přesně něco, co jsem potřeboval.

Po návratu v neděli mi Lucka říkala, že Maxík nějak kulhá na nožičku. To samé v pondělí po návratu ze školky. Poslední dva týdny byl takový plačtivý, ale přičítali jsme to tomu, že my sami (rodiče) jsme nebyli zrovna v nadšené náladě, tak jsme to přenášeli na něj. Také se v noci budil v jakémsi polospánku a škrábal se na zádech. Postupem týdne chtěl nosit – že ho bolí zádíčka.

Když jsem ho uspával, tak jsem vedle páteře nahmatal zatuhlý sval. To se u dětí nestává, ale jeli jsme k doktorce, ať se na to podívá. Ta nám řekla, že nás pošle do nemocnice, ať na to mrknou tam. OK, šli jsme se oblékat a já se vrátil do ordinace ještě pro něco, co jsme tam zapomněli. Doktorka už volala do nemocnice a jen slyším, jak do telefonu říká „… tumor…“. V tu chvíli mi zatuhla krev. Šel jsem to říct Lucce a jeli jsme do nemocnice. Druhá velká rána a zpráva, kterou rodič nechce slyšet.

Tam nás vyšetřili, poslali na rezonanci a sdělili, že mají podezření na zánět ve svalu v bederní páteři. Nasadili Maxíkovi antibiotika proti zánětu a na bolest jsme střídali Nurofen s Paralenem, protože to bolelo už permanentně. Manželka zůstala s Maxíkem ležet v nemocnici a já jsem tam jezdíval na celý den. Pak přišla Corona a mě poslali ve čtvrtek pryč, že tam může být jen jeden rodič a nesmíme se střídat.

Maxíkovi se to vůbec nelepšilo. Pan doktor se to snažil komunikovat s dalšími odborníky z Motola. V pátek asi půl hodiny před tím, než jsem si je mohl odvézt, přišla zpráva, ať zkusí udělat ještě CT, že by to mohl být osteoidní osteom (nezhoubný nádor). Udělali CT a poslali jej do Motola.

V sobotu přišla zpráva, že to je opravdu osteoidní osteom a že je potřeba operace páteře. Pustili nás domů. Nezbývalo než čekat. Maxíka to šíleně bolelo, tlumení bolesti moc nezabíralo, tak jsme jej nosili ve dne v noci na rukou, aby to pro něj bylo aspoň trošku snesitelné.

Na termín operace jsme čekali deset dní, než se nám ozvali. Kvůli nouzovému stavu a Coroně nikdo nevěděl, co se má dělat. Potom ještě pár dní na samotnou operaci.

Operace sama o sobě dopadla skvěle. Maxík má půl obratle pryč a sešroubovanou páteř. Vše se skvěle hojí, a když to někdo neví, tak to nepozná. Pobyt v nemocnici a věci okolo ale byly peklo, o kterém se tu raději nechci rozepisovat.

Po návratu nás čekala rekonvalescence. Tři měsíce se nesmí hýbat. Pokud máte děti, tak asi víte, jaké to je udržet dítě 3 měsíce v kuse ležet.
Těžké.
Zde patří obrovský respekt Maxíkovi, který to zvládl skvěle.

Více o tom, jak jsme to prožívali si můžete poslechnout v jednom z mých pátečních shrnutí.

Nonstop jsme byli s ním a střídali se u něj, vymýšleli různé hry a zábavu. Bylo to velmi zajímavé období, které nás jako rodinu nesmírně spojilo. Také jsem s Maxíkem objevoval různé hry na tabletu, učil ho programovat roboty, písmenka, čísla apod. Je zajímavé, jak rychle vše chápe a nemusím mu to vysvětlovat víckrát. Tyto 3 měsíce a obrovský mentální posun, který v té době udělal, mě vedou k myšlence homeschoolingu. Asi o tom napíšu samostatný článek.

Během ležení s Maxíkem jsem začal koumat akcie a investice do nich. Pustil jsem se do toho s myšlenkou, že to je tak dole a musí to jít zpět nahoru, že i když udělám hromadu chyb, tak to vykompenzuje růst akcií. Musím říci, že jsem těch chyb udělal hromadu. A také, kdy jindy se to naučit, než teď.

Hned první týden jsem zahučel asi -10 % na propadu ZOOMu. Techdy jsem je kupoval za 150$, dnes jsou na 353$ a to už atakovaly i 600$. Z chyb jsem se poučil a naučil jsem se toho o fungování trhů nesmírně moc, za což jsem velmi rád. Určitě bude obchodování s akciemi jednou z aktivit, které se budu věnovat i nadále. Celkově jsem nějakých +30 %, což není moc, je to jen o drobet lepší zhodnocení, než kolik udělal index S&P 500 ve stejném období. Ale protože obchoduji na americké burze, měnil jsem CZK na USD a to zrovna v období, kdy byl dolar úplně nejvýše. Od té doby poklesl o 16 %, takže toto by bylo o kolik „porážím“ index. A to i se všemi chybami, přešlapy, ukliknutími, špatně napsanými cenami apod. Spokojenost.

Kontroly u Maxíka v létě dopadly dobře a já se mohl pustit do práce. Bohužel opět kvůli Coroně a zmatečným nařízením vlády čekáme od října na kontrolu a vyndání šroubů. Snad nebude mít odložení vliv na jeho vývoj do budoucna. Zatím to vypadá, že ne. Myslím, že je hromada podobných případů, které jsou odložené a budou mít buď fatální, nebo velmi vážné následky. Pokud máte pocit, že něco není v pořádku, jděte k doktorovi. Neodkládejte to!

Jak se říká – co tě nezabije, to tě posílí. Jen co jsme se radovali, že kontrola dopadla dobře, upnul jsem svou pozornost na firmu. Od začátku roku jsme měli rozdělaný nový web, takže priorita číslo jedna byla dokončit jej. Zde se trošku vrátím zpět.

Původně byl můj plán na přelomu roku sednout s grafikem nad tím, co chci prezentovat, a dáme do kupy nový design. Což jsme udělali, ale… nějak mi to nesedělo. Proto jsem přizval k projektu Davida Kočího, který mě dokopl k tomu, že se musíme vrátit k rýsovacímu prknu a postavit zadání znovu a lépe. Provedl mě mnoha otázkami, návrhy, připomínkami. Vznikla řada dokumentů, které mi pomohly ujasnit si náš brand a pozici.

Výsledkem je nový web SupportBoxu, na který se můžete podívat a proklikat. S výsledkem jsem velmi spokojený a dostal jsem už hromadu pozitivních ohlasů. Co je ale důležitější – web plní i byznysové cíle. Aniž bychom měnili cokoliv dalšího, zdvojnásobilo se nám množství leadů, které získáváme. Dostali jsme se do výběrka zatím potenciálně největšího klienta (spoiler alert, nevyhráli jsme :D). A máme hromadu klientů, kteří budou migrovat až v lednu, protože to nechtěli dělat před Vánoci.

Hlavně díky vlastní šabloně máme neomezené možnosti, co se dá na webu dělat, co kam napojit apod. Už teď chystáme další úpravy a testy, abychom mohli razantně zvýšit množství zájemců, kteří k nám proudí.

Vždy na Silvestra si sednu a do svého letitého Moleskine diáře sepisuji plány na další rok. Vloni jsem si tam mimo jiné napsal „sestavit dream team“. Mám výborného kolegu, který zaštiťuje vývoj. Jenže marketing a sales byly stále v mých rukou – spolu s produktem. Jak ovšem SupportBox roste, chtěl jsem marketing a sales předat, aby se mi uvolnily ruce a mohl jsem se soustředit na produkt a budování firmy.

První příležitost přišla hned v létě, když jsem si všiml příspěvku kamaráda Vítka, který dal na Facebook fotku, jak si bere monitor a odchází. Napsal jsem mu, zda chápu správně, že končí na svém předchozím působišti. Bylo to tak. Následně slovo dalo slovo, na první schůzce jsme si padli do oka – a dnes spolupráce funguje bezvadně. Od té doby drtí obchod a jde mu to výtečně.

Hned stejný měsíc jsme rozšířili tým také o programátora. Tím se opět o trošku zrychlil vývoj.

Poslední posila dorazila v prosinci. To jsme si plácli s Prokopem, který má na starost marketing. Věřím, že to bude pecka, protože to, co jsme zatím stihli připravit, je super a moc se těším, až to vypustíme ven.

Obecně s obsazením pozice marketéra mám dlouhodobě problém. Jednak je to oblast, které se věnuji dlouhodobě přes deset let. Učil jsem se od nejlepších marketérů ze zahraničí, takže mě jen tak něco nepřekvapí. SaaS je navíc značně jiná oblast než e-commerce, kde má většina marketérů zkušenosti. Nemáme stovky konverzí denně, spíš měsíčně. Nejedná se o impulzivní nákupy v rámci jedné session, nýbrž o dlouhodobou práci s publikem v horizontu měsíců (občas i let) a napříč mnoha kanály. Na tom bohužel 99 % marketérů a agentur ztroskotává. Neumějí marketing, ale pouze jeho střípeček. Stejně tak drtivá většina přednášek a konferencí o marketingu je použitelná pouze pro e-commerce, ale v jiných oblastech již nikoliv.

Nový tým a nový web se již v posledních dvou měsících stihly promítnout do tržeb. Byly to o parník rekordní měsíce. A těším se, že se nám v nastaveném tempu bude dařit i příští rok. Stanovil jsem dost vysoké cíle. Reálná varianta je na + 160 %, optimistická na + 200 %. Jsou to velké cíle, ale máme všechny předpoklady je naplnit. Tak hurá na to.

Když už zmiňuji nějaká čísla, tak jich ještě pár přidám. Začátkem prosince jsme protnuli metu 1 000 000 přijatých e-mailů za měsíc. Do Štědrého dne se toto číslo zvedlo na 1 250 000. Na rychlosti aplikace či její stabilitě to vůbec nebylo poznat, vše běželo jak po másle. Mám obrovskou radost, že máme pevný a stabilní základ na posouvání se dál.

Na podzim jsme k e-mailu přidali také live chat a telefonní hovory. Takže nyní máme kompletní řešení pro zákaznickou podporu e-shopů (a nejen těch). Spolu s hromadou integrací na české nástroje pomáháme obrovsky šetřit čas a peníze a zlepšujeme spokojenost zákazníků.

Příští rok se SupportBox změní. Nebudu zatím předbíhat, ale chystáme velmi zajímavé (a na českém trhu unikátní) funkce, které jeho možnosti posunou o parník dále. Ovšem základ – pomáhat našim klientům být hrdiny pro jejich zákazníky – zůstane stále stejný. Těšte se!

Ještě vždy zmiňuji nějaké knihy, které mě v daný rok oslovily. Vyzdvihl bych jednu, a to:

Ben Greenfield – Boundless.
Je to bible biohackingu. Vždy ji čtu podle toho, na co se zrovna chci zaměřit a co chci optimalizovat. Jak jsem již psal, biohackingu věnuji samostatný článek.

Sport

V letošním roce opět pokračuji ve sportu. Už mi přijde divné, když se dva dny nehýbu. Přes celý rok jsem střídal posilovnu, běhání, cvičení s vlastní vahou, jógu a cokoliv, na co jsem měl zrovna chuť.

V létě jsem si zaběhl Gladiator Race. Bylo to spontánní rozhodnutí v ten den ráno. Chtěl jsem zkusit, zda to zvládnu. A zvládl. To mě hodně nakoplo. Současně jsem objevil svou největší slabinu: ruce a úchop. Jakékoliv ručkování je utrpení.

Od podzimu jsem se rozhodl, že své cvičení posunu dál, a našel si skvělého trenéra. Začal jsem chodit 2–3x do posilky a metodicky opravovat chyby, kterých jsem se u jednotlivých cviků dopouštěl.

Hodně to vidím na pokroku v tom, co uzvednu. Bench jsem posunul o 15 kg. Už udělám i nějaké shyby na široké hrazdě, což jsem ještě v létě nedal.

O biohackingu a všem, co mi přes den pomáhá, sepíšu samostatný článek. Jeden důležitý hack zde ale zmíním – a to studené sprchy. Nikdy jsem nebyl přítel studené vody a chladu. Po kurzu, který jsem zmiňoval na začátku, se to zlomilo a nyní si nedokážu představit, že bych si ráno studenou sprchu nedal. Když jdu teď v prosinci vynést koš nebo něco rychlého udělat okolo baráku, vyjdu v tričku, ne v zimní bundě jako předtím. Chlad je super a má obrovské benefity, které pak cítím po celý den.

Hurá do 2021

Letošní rok byl velmi zajímavý. Přestože se nám přihodilo hned několik věcí, které člověk nechce zažít, hodnotím jej velmi pozitivně. Protože každá zkušenost je velký posun kupředu. Každá krize s sebou přináší příležitosti, možnost naučit se něco nového a někam se posunout.

Trh se mění, nic jako „zpět k normálu“ se nestane a ti, co na to čekají, budou velmi překvapení. Ti co jsou naopak schopni se adaptovat a přijmout nové výzvy, ti budou prosperovat. Je to o příležitostech, které se objevují. Je jich hromada. Ať už akcie, které jsem zmiňoval, nebo příležitost získat do firmy skvělé lidi, která před rokem nebyla. Otevírají se nové trhy, nové možnosti. Akceleruje se digitalizace a přechod online. Kdo z podnikatelů, učitelů, živnostníků to nyní nezachytí, tomu ujede vlak. Ten, kdo tuto příležitost využije, ujede ostatním.

Také je to pro mladou generaci první velká zkušenost, zejména pro ty, kteří ještě nebyli v pracovním procesu před 8-10 lety, v době realitní krize. Pečení holubi do huby nelétají, je potřeba se snažit.

Držím palce všem, aby příští rok byl takový, jaký si přejete a vyšli jste z roku 2020 silnější a spokojenější. A hlavně přeji nám všem zdraví! Pečujte si o něj.

Další reporty roku 2020

Michal Majgot – Novoroční bilancování 2020/2021

František Szabo – Jaký byl rok 2020 a jaký bude rok 2021?

Jan Vanhara – Rok 2020 – kdo se nebal investovat, tak si libuje

Freelo – Jaký byl rok 2020 aneb Inspirace z podpalubí #3

Ondřej Martinek – BILANCE MÉHO AFFILIATE ROKU 2020

Tomáš Zdražil – Shrnutí 2020, rok příležitostí, který změnil můj život navždy

Petr Krauz – Shrnutí roku 2020

Pozn.: Tento článek je mou osobní zkušeností. Nejsem doktor. Vždy zohledněte svůj zdravotní stav a možnosti. Článek berte jako inspiraci, ne doporučení lékaře. Také obsahuje partnerské odkazy, takže když vás něco zaujme, dostanu drobnou kačku za doporučení.

Co je to vůbec ten biohacking? Když jej někomu zmíním, tak se mě hned ptá, jaké čipy mám pod kůží a co umí. Nic takového. V jednoduchosti: je to vylepšování sama sebe pomocí efektivních a vědecky podložených technik. To vše sledované pomocí vlastního měření a zaznamenávání, co funguje a co ne.

Mým cílem je navyšování životní energie, která se pak dá využít v práci i v osobním životě, a také zdraví. Rád bych se dožil 117 let, abych prožil celé 21. století. Samozřejmě v co nejvyšší kvalitě zdraví, abych si to ideálně i ve 110 stále užíval a těšil se na každé další ráno.

Byl začátek roku 2019. Předchozí rok nekončil moc dobře, všude se něco hrotilo a musel jsem řešit hromadu věcí – jak doma, tak v práci. Leden se rýsoval docela slibně, že by se všechno mohlo otočit a vypadat veseleji.

Potom přišel 6. únor. Na ten večer jsme měli naplánovanou běžnou noční údržbu serverů. Něco, co jsme předtím dělali 50x. Aktualizace, pročištění, restart, hotovo. Práce na 10 minut. Jenže: po restartu databázového serveru nenajela databáze. Co to? Proč?

Druhý restart, řešení, co s tím, svolávání adminů, obvolávání expertů, přípravy nového serveru… Probdělá noc, čekání, až se data obnoví ze zálohy… Po obnovení ten samý problém… Nový server, instalace, rozchození, čekání na natažení dat… Jede to! Po 16 hodinách!

Během toho všeho jsem komunikoval s klienty, odpovídal na desítky telefonů a e-mailů. Vyčerpaný jsem šel spát až pozdě večer. Po 40 hodinách bdění.

Další dny jsem se cítil nějak divně. Všechno zase jelo, ale já se bál pustit počítač. Nechtělo se mi tlačit na prodeje, protože – co kdyby se to opakovalo a já tím musel projít znovu? Přestal jsem si věřit. Přestal jsem mít motivaci něco dělat. Dokonce jsem začal mít odpor vůbec jít do pracovny nebo jet do kanceláře a makat.

Začalo se to dost projevovat i na byznysu a motivaci ostatních. Přestal jsem posílat newslettery, řešil jen ty nejnutnější věci. Krásně je to vidět také na našem obratu. Prakticky hned jsme přestali růst, dokonce se to vše otočilo v propad (trošku se zpožděním daným povahou SaaS firem, které mají hodně dlouhé retence a věci se neprojeví ihned).

Někdo by to nejspíš popsal jako vyhoření. Když jsem si o tom četl, odškrtával jsem všechny příznaky. Oficiální diagnózu nemám. Bylo to ale hodně omezující a vyčerpávající. Cítil jsem se stále strašně unavený. Nic se mi nechtělo, neměl jsem na to ani sílu. V noci jsem pořádně nespal, pořád jsem se budil a koukal do stropu.

V půli března mi volala kamarádka a klientka Dana, že by chtěla změnit fakturační údaje. Dali jsme se do řeči a já jí zmínil, co aktuálně řeším. Slovo dalo slovo a postupně jsme se nořili hlouběji. Dala mi tip na hořčík, že prý by to mohlo pomoci se spánkem, zklidněním a energií. Také jsem si někde přečetl, že ztráta motivace apod. může být spojená s nízkou hladinou testosteronu. Z diskuse jsem si odnesl doporučení na čaj z kotvičníku.

Hned druhý den jsem letěl do lékárny, koupil nějaký hořčík a kotvičník a oboje začal užívat. Tím to vše začalo – postupně jsem si četl: jak by měl hořčík fungovat? K čemu je dobrý? Jaké jsou jeho typy a formy? Kdy jej brát? Proč? S čím má nejvyšší účinnost?

Zjistil jsem, že ten hořčík z lékárny je na prd. Vstřebatelnost jen cca 4 % (oxid), i dávka elementárního hořčíku je dost nízká. Potom jsem objevil mnohem lepší hořčík (bisglycinát) s vyšší vstřebatelností (80 %) s obsahem 200 mg elementárního hořčíku. Beru před spaním Performance Magnesium.

Najednou jsem začal cítit mnohem více energie, spánek se znatelně zlepšil a nálady se hodně srovnaly. Přišlo mi to jako kouzlo! Začal jsem koumat a zapojovat další věci.

V červnu jsem si koupil Apple Watch hodinky, které mě hodně nakoply a namotivovaly víc se hýbat. Každý den. Mají ty kroužky pěkně vymyšlené. Během léta jsem si dal s kamarády různé soutěže. Ať už ty, které mají Watch v sobě, nebo jsme si jiné vymysleli sami – jako třeba spálit 1000+ aktivních kalorií denně po dobu jednoho týdne apod.

Další věc, co mě zajímala, byl ten testosteron.

Dostal jsem doporučení na Testamento od stejného výrobce jako předchozí hořčík. Má řadu pozitivních účinků jako zvýšení testosteronu u mužů či progesteronu u žen, vliv na sexuální libido. Přípravek jsem doporučil i manželce a pozitivní vlivy mohu potvrdit, protože o pár měsíců později jsme čekali miminko (což předtím nebylo možné). Magic? Možná.

Samozřejmě jsem přihodil také multivitamín a Omega 3. Většina lidí mi říká, že je to zbytečné, když jíme dost zeleniny. To je sice pěkná teorie, ale praxe bohužel pokulhává. Ano, zeleniny jíme hodně, ta však nemá dostatek vitamínů. Už to není, co bývalo. Rajčata se trhají zelená a dozrávají na lodi. Podobně i zbytek zeleniny. Zde jsem si vybral Reflex a jsem spokojený.

Omega 3 obecně všichni máme také nedostatek. On je také důležitý poměr Omega 6 ku Omega 3. Šestek máme z jídla většinou dost, ale trojek – pokud nejste rybožrouti – moc ne. Proto suplementuji opět od Reflexu.

Takhle jsem fungoval celkem dlouho. Ráno ke snídani Omega 3, mulťák a Testamento. Večer před spaním hořčík.

2–3x týdně jsem den začínal Neprůstřelnou kávou. O co jde? Je to kafe (kvalitní, žádný rozpustný nesmysl!) + máslo + tuk. Konkrétně si dělám větší espreso, do něj přidám 2 lžičky ghí a přileju MCT olej (kokosový olej), celé to vezmu ručním šlehačem a vznikne lahodný nápoj – trošku mi to připomíná cappuccino. Dodá potřebnou energii, kdy se díky tukům kofein rozkládá pomaleji a člověk nezažije takový start nahoru a propad, jako když si dá jen čisté kafe.

Protože jsem chtěl své znalosti posunout, prohloubit meditaci a zlepšit Wim Hofovu metodu pod vedením zkušených profíků, přihlásil jsem se na Kemp dechu, chladu & mindfulness lektorovaný Veronikou a Liborem z Code of Life.

Code of Life kurz

Byl to perfektní víkend! Neskutečně mi dobil baterky a dal řadu nástrojů, které využívám dnes a denně. Jak už jsem psal, primárním cílem bylo naučit se dýchání podle Wim Hofa a také potkat se s dalšími lidmi, které zajímá biohacking, a pobavit se o různých metodách i o tom, co komu funguje a vyhovuje.

Celý pobyt předčil mé očekávání. Začnu Wim Hofem: zkoušel jsem ho už předtím, ale nejspíš to nebude technika pro mě (nebo ji stále nedělám dobře). Nepřináší mi účinky, které popisují ostatní, ať už to kdykoli praktikuji sám, nebo s ostatními na kurzu. Je to pro mě jen fajn relaxační technika, nic víc.

Další součástí byly meditace. Ty jsou už hodně dlouho a v různých podobách mou oblíbenou formou, jak zklidnit hlavu. Osobně mi velmi vyhovuje 6 Phase Meditation od Vishena Lakhianiho, která mi pomáhala v náročných situacích. Rozšířil jsem si své povědomí a možné přístupy. Mimochodem, od Headspace je teď pěkný dokument o meditacích na Netflixu.

Další částí kurzu byl chlad. Hned za mlýnem, kde jsme bydleli, bylo jezírko, které tou dobou mělo tak 6–7 stupňů. Každé ráno před začátkem programu se ti, kdo chtěli, šli smočit a nastartovat tak den. Já jsem se nepřidal. Vlezl jsem tam až v rámci programu a přípravy. Nikdy jsem s chladem nebyl kamarád a studená sprcha mi nic neříkala, přestože jsem četl o všech benefitech, které přináší.

Kurz můj pohled na chlad změnil. Ať už to byl pobyt venku v tričku či lehké mikině při teplotě do 10 stupňů, anebo právě ponoření do ledové vody. Od té doby si dávám ledovou sprchu skoro každý den. Je to skvělý start dne. Ani ven už se tolik neoblíkám a i koncem zimy, když venku děláme něco okolo domu, něco někam nesu, tak si bundu ani mikinu neberu a jdu jen v tričku. Přesto mi zima není.

A nesmím zapomenout na výborné jídlo od Honzy. Osobně mám rád od všeho něco, ale takto chutně připravené bezmasé jídlo jsem dosud nejedl.

Houby

Další nedílnou součástí a doplňkem jsou houby. Vtipné je, že běžné houby z lesa nejím a nechutnají mi. Ovšem ty „kouzelné“ medicinální si dám rád. Nebudu se komplet rozepisovat o jejich účincích, ty si můžete přečíst tady a tady.

Vybral jsem si zejména Cordyceps a chagu; Cordyceps pro jeho vliv na energii, imunitu a regulaci stresu, chagu pro její protizánětlivost. Dopad chagy nepoznám, ale rozdíl ve dnech, kdy si Cordyceps vezmu a kdy ne, je znát. Osobně mám oblíbené ty od české firmy MycoMedica.

Se zlepšováním energie, pozornosti a práce souvisí také nootropika. Zde panují různé názory. Každý si vybírá, co mu funguje nejlépe. Já jsem skončil u NeuroHackeru. Vyzkoušel jsem různé druhy a tento mi sedí nejvíce.

Nyní jej používám velmi zřídka. Prakticky jej nepotřebuji – mám každý den tolik energie a motivace, kolik potřebuji. Velmi mi ale pomohl v době, kdy jsem energie neměl dostatek a potřeboval se dostat ze začarovaného kruhu a mít sílu soustředit na to, co jsem potřeboval. V tu chvíli fungoval báječně.

Oura ring

Vloni jsem měl od kamaráda půjčený kouzelný prstýnek, který dokáže skvěle monitorovat spánek. Věci, které ukazuje, se mi líbí, takže jsem si ho pořídil taky. Na internetu se vedou diskuse, zda je tohle měření přesné, zda nestačí hodinky atd. Mně osobně nejde o úplně přesné měření, ale o sledování trendů a ověření hypotéz. A také zjištění, co, jak a proč ovlivňuje spánek právě u mne.

Můj pocit byl, že nespím dostatečně hluboko, protože mě v noci cokoliv vzbudí. Absence hlubokého spánku je samozřejmě problém, protože tělo se dostatečně nezregeneruje, nevyplaví toxiny z mozku atd.

Druhý vstup byl, jak moc můj spánek ovlivňuje to, že s námi v ložnici spí Maxík a já k němu 1–3x v noci vstávám. Za jak dlouho zase usnu, zda se dokážu vrátit do hlubokého spánku, jaký to má vliv na produktivitu apod.

Nejde mi tedy o to, zda u mě hluboký spánek trval přesně 2 hodiny, ale o sledování trendu a vlivu všech možných věcí na spánek.

Zajímavé zjištění bylo, že hlubokého spánku mám dost a že usnu velmi rychle během 2–5 minut. Na to mě Oura neustále upozorňuje, že normální je prý 15–20 minut. Nevadí mi to.

Oura je pro mě takový teploměr. Mám ji v „lékárničce“, a když se mi něco nezdá, tak se změřím, poladím, co je potřeba, a pak ji zase odložím.

Ben Greenfield

Kam dál? Mimo oblíbeného blogu od Code of Life sleduji také blog a podcasty Bena Greenfielda. Je to sportovec, trenér, biohacker. Zkoumá různé oblasti zdraví, fitness, spánku, vlivu prostředí – a to vše potom publikuje dál skrze blog, podcasty a knihy.

Koupil jsem si jeho knihu Boundless. Je to taková bible biohackingu mimochodem, teď vydal i kuchařku. Není to kniha, kterou by člověk četl od začátku do konce. Je hodně podrobná a při čtení si připadám, jako bych se učil na zkoušku z anatomie. Je to vždy o tom najít si oblast, na které pracuji, a té se pověnovat.

Pokud bych měl vybrat nějakou knihu, která nemá chybět v žádné knihovničce, tak je to právě tato. Vracím se k ní 1–2x do měsíce, když potřebuji něco zjistit/zlepšit.

Pomohlo mi to?

Nejspíše vás napadne otázka, zda mi všechno to zkoumání a testování pomohlo a opravdu se něco změnilo. Rozhodně ano! Nikdy jsem se necítil lépe a byznysu se nedařilo více.

Krásně to je vidět na energii, které mám od rána do večera na rozdávání. Také třeba na síle, kde nyní zvedám 2x tolik, než před rokem.

A i grafy SupportBoxu potvrzují, že energii, kterou mu předávám přetavuje v nové zákazníky a rapidně rostoucí revenue. Krásně to je vidět na grafu níže, který začíná stejně, jako graf na začátku článku.

A co vy? Pracujete také na svém zdraví (biohackujete)? Napište mi, zajímá mě to.

Máme tu další shrnutí, jako pokaždé za posledních 13 let. Když jsem se zamýšlel nad tím, co se letos událo, tak mě napadlo, že vlastně nic moc. Přitom toho bylo tolik.

Pokud vás zajímají má shrnutí z předchozích let:

• 2008
• 2009
• 2010
• 2011 (1. část)
• 2011 (celý rok)
• 2012 (1. část)
• 2012 (celý rok, podcast)
• 2013
• 2014 (1. část)
• 2014 (2. část)
• 2015 – 2. část, 3. část, 4. část, 5. část
• 2016
• 2017 – první půlka roku, celý rok
• 2018
• 2019
• 2020

Zdraví a sport

Začnu tím nejdůležitějším a to je zdraví. Maxík byl letos na vyndání šroubů (proč je tam měl se dočtete v shrnutí 2020) z páteře. Vše proběhlo naprosto hladce. Stejně tak i další dvě kontroly. Takže to musím zaklepat a jsme za to nesmírně rádi. Běhá, skáče, lítá jak drak. Chodí k crossfit trenérce, kde dohání pohybově to, co vloni nemohl. A naprosto v pohodě.

Vloni jsem se hodně věnoval biohackingu a celkově sledování a zlepšování a své kondice. O tom, jak jsem začal biohackovat jsem sepsal i článek zde na blog. Letos jsem v této oblasti, v druhé půli roku, lehce uzdu popustil. Jediné, co jsem dělal bylo 2x týdně silové cvičení. Obecně jsem se za ten rok zlepšil svá maxima o cca 30-40 %. Což není špatné. 

Vše ostatní šlo trošku stranou práci a dalším činnostem. Mám asi o 5 kg více, než bych si přál a stejně tak o 5 procentních bodů tuku. Nelze v životě mít pod kontrolou naprosto vše. A něco člověk musí lehce pustit, aby mohl zamakat jinde. Ale vše je potřeba včas vyhodnotit a zkorigovat směr. Takže už jsem „back on track“. Zdraví a fitness je opět na top příčce a hurá na zlepšování kondice.

SupportBox

V letošním roce jsme krásně vyrostli. Abych byl přesný, tak o 100+ %. Což je velká paráda! Vyrůst za rok stejně, jako za předchozích 5 let dohromady mi přijde parádní.

Vloni jsem se radoval z protnutí milionu e-mailů za měsíc před vánoci. Letos naši klienti za prosinec odbavili přes 3 miliony požadavků svých zákazníků. Ve špičce po black friday to bylo cca 200 tis. za den. To jsou super čísla která odpovídají počtu požadavků třeba za půl roku v době 2-3 roky dozadu.

Spolu s tímto růstem jsme obrovsky zapracovali na infrastruktuře, její nahraditelnosti a škálovatelnosti. Jen zálohování má 5 úrovní. Prakticky všechny části aplikace jsou minimálně zdvojené. Vše probíhá bezvýpadkově. Jak aktualizace, tak nasazování nových verzí. Kterých nasadíme denně klidně i 10.

Denně s aplikací pracují tisíce operátorů a proto musí být svižná a vše jet nonstop. To se nám daří po celý letošek krásně plnit.

Tým se nám rozrostl letos jen drobně. Ovšem do příštího roku mám již domluvené na leden/únor dva nové kolegy, jen čekám na doběhnutí výpovědí. Ale rád bych tým rozšířil i dále.

Hlavně o 2 role. A to marketingového manažera a produktového manažera. Obě tyto role zastávám já a rád bych je předal někomu, kdo dokáže každé jedné dát maximální focus a péči. Pokud víte o někom, kdo nyní není spokojen ve své práci, dejte mu prosím vědět, budu velmi vděčný za jakékoliv doporučení. Rádi zaučíme a vše předáme. Máme k tomu tuny materiálů.

Dále potom samozřejmě programátory. Těch není nikdy dost. Takže klidně dalších 5. Pokud opět víte o někom, budu velmi rád za doporučení a odměna vás nemine!

Vzdělávání

Mám motto, že firma dokáže vyrůst pouze tak, jak dokáže vyrůst její zakladatel. V rámci týmů to pak platí také, jen o manažerech. Proto na sobě neustále pracuji a vzdělávám se.

Dlouhodobě jsem byl součástí několika mastermind skupin. V závěru roku jsem se rozhodl je všechny opustit. Zůstal jsem pouze v jediné SaaS skupině s dalšími 2 zahraničními členy. To mám jako dobrý trénink angličtiny a feedback, jak co funguje v zahraničí.

Za těch 3-5 let, co jsme dané skupiny vedli, tak jsme postupně všichni velmi vyrostli a ty základní a obecnější věci, které jsme řešívali máme pokryté. A většina z nás hledá již konkrétní tipy a rady, které je již ovšem potřeba hledat u specialistů.

Druhou skupinou, která zůstává je Pardubický SaaS mastermind.

Po celý rok jsem také hledal vhodného mentora. Někoho, kdo by mi dokázal předat cenné rady se škálováním firmy. Děkuji oběma Michalům.

Nakonec jsem se rozhodl na konci roku vstoupit do SaaS Academy Dana Martella. Pokud jej neznáte, mrkněte. Zejména jeho podcast/Youtube kanál je pecka.

Není to levná záležitost. Dával jsem na sociální sítě fotku, že mám radost, že jsem vstoupil. Na té fotce je vidět cenovka 2.500$. Dostal jsem řadu dotazů, zda tak drahý kurz za to stojí. A co v něm jakože je. Ano stojí. A ta cenovka, co vidíte je jen měsíční platba. Celkem to stojí 30.000$ ročně.

Po Danově kurzu koukám od roku 2019. Ale trvalo dlouho, než jsme mohli vstoupit. Než jsem měl tým, možnosti a potřebu, aby se to vyplatilo. Po prvním měsíci jsem nesmírně spokojen. Asi o tom napíšu samostatný článek. Ale je to pecka.

Investování

V loňském roce jsem začal poprvé investovat. Myšlenka byla jednoduchá. Trh byl tak dole, že i když udělám spoustu chyb, tak mě vyveze nahoru. To se opravdu stalo. Naučil jsem se vybírat akcie, sledovat je. Skončil jsem cca 30 % v plusu. Což bylo dáno tím, že jsem se nenaučil kdy prodat. Ale ani držet a celkově jsem to ze svého dnešního pohledu strašně plácal. Vědět to co dnes, tak profit je minimálně dvojnásobný.

Vloni na konci roku jsem měl v portfoliu dost technologických titulů. To se mi vymstilo v únoru/březnu, kdy jsem přišel asi o 20 % portfolia. V tu chvíli jsem přerotoval portfolio do FAANGu a to se ukázalo jako super krok. Portfolio je o 12 % výše, než kdybych držel ty tituly, co jsem měl předtím. 

Nějaké drobné jsem dal také do ETF, abych si to vyzkoušel. Je to určitě super způsob investování, pokud to člověk nechce aktivně řešit.

V dubnu jsem se začal pokoukávat po cryptu. Teda já na něj koukal již v prosinci, kdy byl BTC za 19k a zdál se mi drahý. Koupil jsem si i k ježiškovi Trezor, abych jej měl kam odložit. Své první crypto jsem koupil v dubnu. BTC ale až 13.5. pěkně na TOPu, jak to nezkušený retail dělá. Když byl BTC na krásných 52tis. A co se dělo pak? Pak padal dolů. A co jsem dělal já? Chytal padající kudlu…

Došlo mi, že to takto dále nepůjde a tak jsem se ve své skupince o investování na FB zeptal, zda někdo nemá nějaký crypto mastermind. Děkuji Petrovi za doporučení luxusní skupiny Golden Pocket.

Je to skupina na Discordu, kterou vedou zkušení borci na technickou analýzu i spravující fondy a obchodující řádově miliony v dolarech. I celá komunita se nesmírně dělí o své zkušenosti, sdílí obchody a radí si. Mára dělá pravidelně několikrát týdně stream, kde vysvětluje aktuální situaci na trhu + dává signály, kdy si myslí, že je dobré do něčeho vstupovat, či vystupovat a proč.

Od května jsem se do crypta ponořil a strávili tím řádově stovky hodin. Koumal jsem všechny možné stakingy, farmingy, swapy, půjčky, převody mezi chainy apod. Dokonce jsem i koumal, jak se programují smart contracty. Je to krásná oblast a nemít SupportBox, tak se tím zabývám naplno.

Postupně jsem svůj čas hodně omezil a i přilil trošku kapitálu. Začínal jsem v dubnu, kdy jsem do crypta přelil z akcií asi 3 % portfolia (protože všichni říkali, že víc by člověk do něčeho tak rizikového rozhodně dávat neměl), postupně přilil na 18 % portfolia, když na konci května přišel propad. Dokupoval jsem a celkový propadal se zastavil na cca -35 %. Propad se v létě otočil do krásného plusu. Dnes je crypto portfolio 100+%.

Když jsem si v září říkal, že to docela jde a že je na čase zkusit vyšší dívčí a založil jsem si futures účet a pojedu na páku. Ten se mi podařilo dostat na trojnásobek a zlikvidovat v propadu na konci roku. Tak co udělám? Založím si nový. A o 14 dní později prásk a je také po něm. Zaplatil jsem si drahé školné a zůstanu na spotu.

Celkově jsem se toho tunu naučil. Crypto je určitě budoucnost. Banky nenahradí, ale bude jim krásným doplňkem. Je tam spousta příležitostí a možností. Např. úrok 20 % na dolarech. Ale i více rizikovější věci, jako 100-1000% srandy na liquidity. Různé klony Olympusu ani nepočítám. 

Mám dokonce i 2 nápady na aplikace založené na blockchainu. Těch reálných aplikací je tam tuna. Dnes se hovoří hlavně o volatilitě ceny. Což je skvělá příležitost dneška. A hodně také o hrách, což rozvířil hlavně FB přechodem na Meta. Ale do budoucna to budou právě aplikace, které využijí této perfektní technologie. A já jsem rád, že jsme měl možnost ji prozkoumat a pochopit.

Celkově jsem letos v krásném plusu. Překonal jsem cíl, který jsem si na letošek dal. Ale hlavně jsem se neskutečně moc naučil o obchodování. A tyto zkušenosti z crypta vytěžuji v akciích. Protože crypto nemá přestávky, jeden 24h denně. Volatilita je tam obrovská. A to co v cryptu trvá den, tak v akciích týden. To co v cryptu týden, to v akciích rok. Krásně je to třeba vidět u akcií FB, jak jsem se povozil nahoru dolů.

Jak už jsem psal v sekci vzdělávání, je nesmírně důležité se stále posouvat. Za ten rok jsem i změnil svůj pohled na SupportBox, jako firmu. Na její hodnotu, na to, do čeho čas věnuji, co přináší hodnotu. Sice mě trading velmi baví, ale velikost mého portfolia je asi taková, o kolik vzrostla hodnota SupportBoxu za 2 měsíce. Takže jsem nyní velmi zvolnil a věnuji se tomu mnohem méně, než v první půli roku. Přesto jsem s výsledky velmi spokojen.

Když už jsme u toho zhodnocení, tak valuace SaaS aplikací jsou dnes také docela na topu. A když vidím, jaké se dnes berou investice, při jakých valuacích, tak je to super. Kačky nepotřebujeme, jsme krásně profitabilní. Raději bych šikovné lidi do týmu. Pokud máš zájem spolupracovat, napiš mi na info@mariorozensky.cz. Je jedno, co děláš, nebo umíš. Nabírám lidi podle toho, v čem jsou dobří a co je baví. Potřebujeme pomoci na tolika frontách, že se vždy najde něco.

Kniha

A na konec si nechávám highlight celého roku. A to vydání mé druhé knihy Jak na skvělou zákaznickou péči. 

Psal jsem, přepisoval a doplňoval ji 2 roky. Strávil jsem nad ní stovky hodiny. Předcházely tomu roky vzdělávání se, dávání informací dohromady. Následně desítky školení, několik konferencí, stovky proškolených účastníků.

Kniha je kompletním průvodcem zákaznickou péčí a vším, na co si v ní dát pozor.

Zákaznická péče napříč firmou – V první kapitole se podíváme na důležitost a přínosy zákaznické péče napříč celou firmou. Ne, opravdu to není pouze odpovídání na dotazy.

Komunikace – Podíváme se na to, jak správně se zákazníky komunikovat. Ukážu vám na praktických ukázkách, jak byste to měli dělat. A naopak na odstrašujících příkladech, jak opravdu ne!

Komunikační kanály – V této kapitole si projdeme specifika jednotlivých kanálu, skrz které vás mohou zákazníci kontaktovat. Na co si dát pozor a co upřednostnit.

Nástroje – Stejně jako se dělník neobejde bez lopaty, my se neobejdeme bez šikovných nástrojů, které nám budou šetřit čas a zjednodušovat práci. Ukážu vám ty nejdůležitější a projdeme si jejich možnosti.

Data – Co se nedá změřit, to se nedá zlepšit. Ukážu vám, jak zákaznickou péči vyhodnocovat a díky tomu ji neustále posouvat dále.

Procesy – Bez procesů to je dřina a špatně se deleguje. Proto se podíváme na ty nejčastější a dám vám příklady a šablony, jak si je snadno můžete sepisovat.

Personalistika – Bez šikovného týmu by to nešlo. Poradím vám, jak najít toho správného člověka, jak jej zaučit a také dále vzdělávat.

Na českém trhu není žádná jiná kniha, která by se věnovala pouze zákaznické péči. Dlouho se mě na to klienti ptali a já jim neměl co poradit. Nyní již je a vy ji můžete mít také buď ode mě, nebo ve vašem oblíbeném knihkupectví. Splnil jsem si totiž sen, že budu prodávat knihu nejen online, ale budu si na ni moci sáhnout také v knihkupectví.

Knih jsem prodal přes 300 před Vánoci online. A odhaduji, že podobné číslo se prodalo také v kamenných prodejnách. To zatím nevím a budu vědět až v lednu, protože knihkupectví jedou systémem jak z doby kamenné. Proto mají asi kamenné prodejny. Ale jsem zvědav.

Velmi rád bych dostal knihu k 10.000 čtenářům. Pokud máte jakoukoliv možnost, jak o knize dát vědět. Napište mi prosím, budu za to velmi vděčný (info@mariorozensky.cz). A provize vás nemine.

Co v roce 2022?

V letošním roce jsem se trošku rozhodil z balancu a věnoval hodně úsilí práci. V tom příštím roce bych chtěl tento balanc opět najít. A to díky posílení týmu a tedy odlehčení si z mojí každodenní agendy, tak také věnováním pozornosti dalším činnostem „po pracovní době“.

Cíle máme připraveny a nastaveny. A to jak firemní, tak soukromé. Uvidíme, co nám rok přinese. Ale už teď se na to mega těším!

Co u vás? Jaký jste měli rok a co plánujete?

Odkazy na další rekapitulace:

• Ondřej Martinek
• Zdeněk Dvořák
• Tomáš Zdražil
• Karel Dytrych
• Freelo
• Martin Prodaj
• Daniel Gottwald
• Tomáš Lípa
• Bronislav Markowicz

Na podzim jsem vydal knihu Jak na skvělou zákaznickou péči. Knihu, na které jsem dělal více než dva roky a ze které mám obrovskou radost.

Ale vraťme se 7 let do minulosti. V září 2014 jsem vydal svou první knihu Jak prodat více díky affiliate marketingu. Kniha je zaměřená na provizní marketing, jenž jsem tou dobou naplno řešil, protože jsem provozoval aplikaci AffilBox, která pomáhala právě se správou provizního programu.

V té době se na mě začali obracet naši zákazníci, že se jim líbí, jak děláme zákaznickou péči, a jestli bych jim s tím nepomohl. Já souhlasil a začal jsem předávat své (tehdy ne moc velké) zkušenosti.

Téma zákaznické péče mě začalo více a více zajímat a dal jsem se do vývoje helpdeskové aplikace SupportBox, která sjednocuje komunikaci napříč e-mailem, telefony, live chatem (brzy i sociálními sítěmi) pod jednu střechu.

Také jsem se dále nořil do zákaznické péče a vzdělával se. Každým problémem, na který jsme s klienty narazili, jsem se seriózně zabýval a koumal přitom, abych našel co nejlepší řešení.

Po čase jsem také spustil veřejná školení zákaznické péče. Prošly jimi vysoké stovky účastníků. Vloni na začátku roku jsem celé školení nechal natočit, přidal k němu řadu materiálů a sestavil on-line kurz zákaznické péče. Protože ne všichni mohli cestovat do Prahy, nebo mohl jen někdo z týmu, je on-line školení ideální varianta, jak proškolit celý tým, ale nestrávit při tom neúměrné množství času na cestách.

Knihu už jsem měl tou dobou rozepsanou. Postupně jsem připravoval jednotlivé kapitoly a plánoval, co bych do nich mohl zařadit. Přidával, ubíral a postupně testoval daná témata vždy na živých školeních, abych věděl, jak na ně budou účastníci reagovat.

Vznikla mi z toho myšlenková mapa, kde jsem si k danému tématu vždy zapisoval, co v kapitole chci předat, co mě zaujalo, dotazy posluchačů, zajímavé zdroje, screenshoty apod.

Takto jsem jednotlivé kapitoly dával do kupy skoro rok. Tvořil, předělával, opět přidával i ubíral. Na začátku roku 2020 jsem se konečně pustil do psaní. Protože jsem byl poučen z psaní předchozí knihy, nepsal jsem vše popořadě, ale na přeskáčku – podle toho, na co jsem měl zrovna náladu. Případně jsem měl některé věci pěkně připravené, protože jsem je tvořil již pro některého z klientů – měl jsem tedy z čeho čerpat.

Bohužel nejsem profesionální autor knih, proto jsem měl na psaní vždy velmi omezený čas. Takže jsem psal pouze pár hodin za týden. Šlo to velmi pomalu. V létě 2020 jsem měl nahrubo jen asi 20 % kapitol. Pohrával jsem si s myšlenkou stihnout vydat knihu do konce roku.

Musel jsem na to trošku jinak. Požádal jsem kamaráda Radka, zda bych si mohl na pár dní půjčit jeho chatičku v Hradeckých lesích. Souhlasil a já se – vybaven pouze tabletem – vydal knihu napsat. Cílem bylo mít všechny kapitoly hotové nahrubo. A protože psaní trvá příliš dlouho, rozhodl jsem se je namluvit.

Zpět jsem se vrátil s několika hodinami mluveného slova a poprosil kolegyni Péťu, aby mi vše přepsala. To jí zabralo asi měsíc, protože má také hromadu další práce.

Na konci prázdnin byla kniha nahrubo hotová. Vše důležité v textu bylo. Jen mluvené a psané slovo je odlišné. Takže jsem udělal první kolo editace, kdy jsem přepisoval a upravoval, aby vše znělo stejně a zapadalo do kontextu ostatních kapitol.

Během editace jsem si psal poznámky, co do které kapitoly doplnit, co musím dostudovat, kde si musím vyžádat podklady. V poznámkách jsem měl přes 200 úkolů ke splnění.

Zajímá vás, jaké aplikace jsem při psaní využil? Pro tvorbu myšlenkové mapy to byl XMind. Skvělý nástroj, který používám na všechny své myšlenkové mapy.

Psal jsem vše v Google Dokumentech. Jednotlivé kapitoly rozdělené do složek: v každé složce jeden dokument s podkapitolou. To proto, abych mohl vždy snadno skočit do dané kapitoly a psát. Hledal jsem nějaký nástroj pro autory knih, ale nic nenašel. I řada dalších autorů mi potvrdila, že nakonec skončili u GDocs.

Poznámky a všechny další zápisky jsem si psal v Apple Poznámky.

Postupně jsem úkoly a úpravy zpracovával až do začátku letošního roku. Někdy v květnu jsem dospěl k závěru, že hrubá verze knihy je hotová a jde se dokončovat. Nechal jsem udělat první verzi korektury od Jindry a sestavil seznam obrázků a grafiky, které budu potřebovat nakreslit. Tabulka vypadala takto.

Vybíral jsem mezi několika grafiky a nakonec mi nejvíce sedl styl Radka. Nejprve jsme udělali několik variant grafů a ilustrací, abychom sladili styl, barevnost a vzájemnou komunikaci. Poté jsme již mohli dělat na jednotlivých grafikách. Nakonec jich je několik desítek.

Podklady byly různé. Od obyčejného popisu, co potřebuji, přes screenshoty až po malůvky rukou na papíře. Radek vše skvěle překreslil a ladění bylo parádní. Díky tabulce bylo jasně vidět, v jakém stavu který obrázek je.

V této fázi jsem s knihou po první korektuře šel za kamarády a zákazníky a dal jim knihu přečíst. Zajímala mě zpětná vazba: jak na ně působí, zda to dává smysl, má logickou skladbu apod. Děkuji Katko, Radku (Míšo), Tomáši a asi desítko dalších – vaše zpětná vazba byla nesmírně důležitá.

Také jsem začal řešit, kdo mi knihu vysází, kdo ji vytiskne, jaké jsou termíny, kdy ji chci mít hotovou. Bylo jasné, že chci stihnout letošní Vánoce a že chci knihu dostat i do knihkupectví. S tím jsem žádné zkušenosti zatím neměl. Proto jsem se ozval mému kamarádovi Milošovi, který mě provedl tím, jak knihkupectví fungují a co je pro to potřeba.

Také padlo číslo, jaký uděláme náklad. Je to 4 000 ks, abychom pokryli jak prodej on-line, tak i potřebu knih pro knihkupectví.

Když jsem měl termín vydání, tiskárnu, korektora i sazeče, bylo načase dát vše dohromady. Postupně si kniha prošla asi pěti koly korektury.

Poté jsem vše předal na vysázení a kniha začala nabírat reálné obrysy a vzhled. Souběžně jsme začali tvořit obálku a finalizovat název. Měl jsem celkem 3 kandidáty:

• Zákaznická péče 2.0
• Zákaznická péče krok za krokem
• Jak na skvělou zákaznickou péči

Poptal jsem u kamarádů a kolegů, co se jim líbí nejvíc. 84 % zvolilo 3. variantu. Proto se tak kniha jmenuje.

Mezitím jsme s mou ženou Luckou začali chystat web. Nahrubo jsem jej načrtl a ona připravila. Ještě jsem vybíral, na jaké doméně web spustit. Uvažoval jsem o doménách à la knihaopodpore.cz apod. Nakonec jsem přišel na zakaznickapece.cz a zjistil, že doména je na prodej. Zavolal jsem majiteli, zaplatil nemalou částku – a odpoledne byla doména moje.

Následovala příprava prodejního procesu. Tvorba objednávkového formuláře, automatizace transakčních e-mailů, správného nastavení DPH, možnosti měnit počet kusů apod.

Před vysázením šly na korekturu ještě jednotlivé obrázky. Zní to banálně, ale více očí více vidí. Nakonec těch úprav bylo hned několik.

Během září jsem vše finalizoval, abych stihl termín odevzdání na konci října. Vysázenou knihu jsem si vytiskl a procházel ještě jednou vytištěnou na obyčejné tiskárně. Našel jsem tam desítky nesrovnalostí a úprav, které bylo potřeba doladit.

Termín, který jsem si dal, jsem stihl a o měsíc později jsem v ruce držel knihu vytištěnou.

Z výsledku jsem nadšený. A dle prvních ohlasů od čtenářů, kteří ji už stihli přečíst, jsou nadšení také. Mám z toho obrovskou radost, vždyť jsou za ní stovky hodin práce. Nejen mojí, ale skvělého týmu. Tímto vám všem děkuji! Odvedli jste skvělou práci, bez které by kniha nemohla vzniknout!

Pokud vás zajímá konkrétní část tvorby knihy, kterou třeba teď řešíte, napište mi, rád vám poradím. Nebo pokud chcete kontakt na někoho z výše zmíněných lidí, kteří mi s tvorbou knihy pomáhali. Můžu je všechny vřele doporučit.

Můžu doporučit také článek Jak napsat knihu od Michelle Losekoot.

75Hard je výzva, ve které cvičíš 2x denně 45 minut. Alespoň jeden z těchto tréninků musí být venku. Žádný alkohol, ani cheat meals. Dodržovat jídlo (podle toho, zda chceš zhubnout, přibrat, nebo udržet). Vypít 3-4l vody. Přečíst 10 stránek naučné knihy. Udělat fotku. Pokud něco z toho nedáš, začínáš opět od prvního dne. Celý popis si může přečíst přímo u Andyho Friselly.

Drsná výzva? Ano je. Ale pojďme začít od začátku.

Před prázdninami jsem se necítil úplně nejlépe. Celý loňský rok jsem chodil do posilovny a cvičil s trenérem. Alespoň 2x týdně. Před vánoci jsem to ukončil, protože jsem si chtěl trošku přeorganizovat týden. Výsledkem bylo, že jsem první polovinu roku vůbec necvičil. Dal jsem si (několikrát do týdne) pivo (nejedno), nebo víno. Hrával jsem hodně hry na tabletu. To se promítlo do „životní“ energie, kterou jsem měl. 

Těsně před prázdninami mi jeden den bylo dost špatně od žaludku. Asi střevní chřipka. Dva dny na to jsem se díval na aplikaci, kterou mám k chytré váze a ta mi ukázala, že můj fitness věk odpovídá 45 letému člověku. A to mi je jen 38. To není úplně věc, kterou se chce o sobě člověk dozvědět. Ale tak nějak to odpovídalo i pocitům.

Hned na to jsme jeli na dovču, kde jsem začal plánovat, co a jak začnu cvičit, zda začnu zase chodit do posilky apod. Při procházení Instagramu na mě vyskočila výzva 75Hard. Trošku jsem to prozkoumal a nechal uležet v hlavě. O dva dny později bylo rozhodnuto, jdu do toho.

Hned po návratu domů jsem začal. Jak to tak bývá, první dny byly snadné. Byl jsem plný energie a elánu. Mám rád nové věci. Tak to šlo snadno. Navíc jsem začal zlehka. První tréninky byly rychlejší procházky (protože jsem více, než 300m neuběhl :D). A objednal jsem si jednoručky domů.

Ale pak jsme jeli po týdnu s kolegama na off-site. Tam jsem se vyresetoval. Neudělal jsem fotku. Dokonce jsem si vzpomněl, že bych foto měl udělat, ale už jsem ležel v posteli a nechtělo se mi vstávat a jít do koupelny k zrcadlu. Ano je to blbost. Ale začal jsem ode dne 1 znovu.

Člověk by si řekl, že to je blbost. Ale o tom celá challenge je. Není to fitness challenge, ale mental toughness challenge. Tedy dělat věci, i když nám to není pohodlné. Dělat je konzistentně každý den.

Skvěle to popisuje právě autor výzvy Andy Frisella ve svém podcastu. Rozhodně doporučuji přečíst.

Hned další den jsem si s kolegama dal pár piv. Hlava říkala: „Proč ne, stejně začínáš od začátku, tak začni až zítra.“ Začal jsem opět od prvního dne.

Ty 2.5 měsíce byly náročné. Střídaly se jednoduché dny, kdy jsem si mohl celý den krásně naplánovat. Dny, které jsem začínal cvičením na terase spolu s východem slunce.

S dny, kdy jsem vstával po páté ráno, abych stihl první trénink. Jel školit, vrátil se večer, hrál s Maxíkem a druhý trénink jsem dokončoval o půl jedenácté večer.

A právě tyto náročnější dny jsou středobodem celé výzvy. Je to právě o tom nepohodlí, které musíme zvládat a které nás posouvá kupředu. Když jsme ve svém zaprděném pohodlíčku, tak je vše jednoduché a je nám tam dobře. Ale právě posun mimo naši komfortní zónu nás zocelí a posune dále.

Po cca měsíci mi najednou začalo být dost špatně, měl jsem málo energie. Do ničeho se mi nechtělo. Pár dní mi trvalo odhalit příčinu. Byly dokonce dvě. Jedna souvisela s prací a jednou situací, kterou jsem potřeboval vyřešit. Ta druhá byla o stravě. Málo jsem jedl. Přestože jsem se snažil jíst dost, tak když jsem si posledních pár dní dal do kalorické kalkulačky, tak mi chybělo 300-500kcal denně. A to není málo. Ono je to vidět také na srovnávací fotce níže. Kde je vizuální rozdíl vidět cca po měsíci. Když tu fotku srovnám s finální, tak na ní tak markantní rozdíl není. Ono v druhé půli mi začala růst hlavně síla a vytrvalost, což člověk nevyfotí.

Právě to, že člověk řeší najednou úplně nové věci, které předtím nebyly „problém“. Tak musí spoustu věcí přečíst a nastudovat. Také musí hodně plánovat, aby vše během dne stihl.

Co mi celá výzva data? Vizuální změna je vidět na fotce. 

Ale ta hlavní změna je uvnitř hlavy. To co bych před půl rokem odkládal a nechtělo by se mi do toho, je nyní mnohem jednodušší. Pustil jsem se do věcí, které přinesly skvělé výsledky. SupportBox jsem za léto posunul kupředu cca o to, o co za rok předtím. Díky tomu, že jsem vynechal alkohol, tak mám mnohem čistší mysl. Díky tomu, že mám prostor 2x denně 45-60 minut volně nechat hlavu přemýšlet o čem chce, tak jsem během tréninku vymyslel a vyřešil řadu věcí, které bych od počítače nedal.

Dle appky můj fitness věk odpovídá 25 letému. Je to jen aplikace, ale omládnout za 3 měsíce o 20 let je fajn. A té enerige mám na rozdávání. 

Stejně tak spánek se značně zlepšil a posunul. Přes 2h REM spánku a hlubokého spánku? Tomu říkám regenerace. Anebo noční tepovka pod 50 s průměrem 55? O tom si člověk s večerní sklenkou alkoholu může nechat jen zdát.

Kde jsem na tolik aktivit vzal čas? Prostě jsem si ho udělal. Místo toho, abych hrál 1h hry na tabletu, tak jsem cvičil. Večer u seriálu, na který rádi koukáme s Luckou, jsem cvičil. Prostě jsem si řekl, že musím a najednou tam ten čas byl. Aniž bych něco musel razantně omezit. Jen jsem dělal méně „zbytečných“ věcí.

Cestou se ke mně přidalo 12 lidí. Někteří to vzdali (z různých důvodů). Někteří jsou na skvělé cestě to dokončit. 

Jděte do toho. Hodně vás to posune! Ať už bude váš osobní důvod jakýkoliv. Je důležité si najít někde tu motivaci. Každý bude mít jinou. Já o výzvě vím asi 2-3 roky a přišla mi naprosto nereálná, že to nejde. A najednou to šlo. Začalo mě motivovat a bavit, co vlastně vše dokážu. V oblasti (sport), ve které jsem byl celý život tragický. Vždy jsem byl ten nejhorší běžec, či hráč libovolného sportu, který jsem dělal. Dneska zpětně vidím, že to bylo hodně o hlavě.

Postupně jsem si taky udělal radost a udělal takové mini domácí fitko. Koupil kolo, nové boty na běhání… Vždy za odměnu, za nějaký milník.

Chci poděkovat hlavně mé báječné ženě Lucce, která mi dala prostor se challenge věnovat. A Honzovi, který byl parťák od začátku.

A co dál po skončení výzvy? Záměrně jsem ten článek chtěl napsat s odstupem, abych mohl sledovat, jaký to má další vliv. A musím říci, že rozhodně pozitivní. Cvičím dále minimálně 1x denně. Zajel na kole a zaběhl jsem si své nejlepší časy. 

Teď v neděli jsem si dal svou největší výzvu, o které jsem přemýšlel asi od druhého týdne výzvy. Nazval jsem si ji #jakobytriatlon. Zajel jsem si do plavečáku zaplavat 800m. Pak jsem na kole ujel 20km, nechal kolo doma a šel zaběhnout 5km. Ty vzdálenosti odpovídají Sprint Triatlonu.

Něco takového by 3 měsíce dozadu bylo čisté sci-fi. Raději bych se rozvalil na gauči a zahrál s Maxíkem nějakou deskovku. Dnes z toho mám obrovskou radost.

A další zajímavost je, že mi přestal chutnat alkohol. Tělo si prostě odvyklo. Mám velmi rád Plzeň. Ale dal jsem si po výzvě a nechutná mi. V pátek jsem to zkusil ještě jednou a fuj. Jak kdyby do ní někdo vylil Jar. S rumem je to lepší, ale to mě zase v noci pálila žáha. Takže ne, díky, nechci.

Na sledování mimo Oury, váhy a Apple Watch jsem používal ještě tuhle appku 75 Hard.

Co dál? Nebudu prozrazovat. Mám takový jeden zajímavý cíl. Ale je tak velký, že z něj mám sám strach. Tak si jej raději nechám zatím pro sebe.

Máme tu již 15. shrnutí uplynulého roku. V krátkosti by se dalo napsat, že to byl skvělý rok. Neřešili jsme žádné zdravotní trable, SupportBox krásně roste a já jsem v nejlepší fyzické a mentální kondici, v jaké jsem kdy byl.

Pokud vás zajímají má shrnutí z předchozích let:

• 2008
• 2009
• 2010
• 2011 (1. část)
• 2011 (celý rok)
• 2012 (1. část)
• 2012 (celý rok, podcast)
• 2013
• 2014 (1. část)
• 2014 (2. část)
• 2015 – 2. část, 3. část, 4. část, 5. část
• 2016
• 2017 – první půlka roku, celý rok
• 2018
• 2019
• 2020
• 2021

Tak to byla verze pro ty, co je nebaví číst dlouhé články. A pro nás zbytek tu je i delší část příběhu.

Když jsem se zamýšlel nad první polovinou roku, tak jsem prakticky nenašel nic zajímavého. Bylo to takové ze dne na den. Žádný nevybočoval, žádný nebyl super.

Jediné, co mě napadá je z oblasti investic. Od loňského prosince trhy padají. Stále jsou sice pěkné příležitosti k tomu, něco zobchodovat, ale už to není „tak jednoduché“, jako v předchozích dvou letech. Od začátku roku jsem čas, který jsem věnoval investování, omezoval. A to až do května, kdy jsem vše prodal.

Tomuto rozhodnutí předcházela moje největší jednodenní ztráta. Co se stalo? Nejspíše jste už o pádu LUNA/UST četli. Já vám povím mou verzi příběhu.

80 % crypto portfolia jsem někdy na přelomu roku převedl na UST a dal na Anchor, aby se úročily 20% úrokem. Pohodička. Říkal jsem si, že jsem z crypta venku a počkám si, až popadá. To bylo naprosto správné rozhodnutí. No jenže pak došlo k brykulím okolo UST a jeho depegu (poklesu z hodnoty +-1 k USD). Protože jsem věděl, jak jsou LUNA a UST propojené, začal jsem hned druhý den shortovat LUNA. To bylo opět skvělé rozhodnutí, protože začalo brutální tisknutí LUNA a tudíž i obrovská ztráta její hodnoty. Bylo to jako tisknout peníze.

O 2 dny později jsme jeli s rodinou do Vídně. Cestou jsem shortoval zase a udělat +- $2.000. Pohodička. Dojedeme na hotel a že půjdeme na večeři. Takže jsem nechal jet mnohem menší pozici, než když jsem u toho seděl. No po návratu z večeře jsem měl vybílený účet. Jak to?

Přestal jsem to sledovat, abych se věnoval rodině. Mezi tím některé burzy zakázaly shortovat LUNA, takže klesl tlak na cenu směrem dolů. A také najednou (i přes nastavení protokolu) přestali LUNA tisknout, takže přestal inflační tlak. To vedlo během pár minut k 800% pumpě nahoru, která mi díky páce vybílila vše. Přišel jsem tak o pár set tisíc.

Vtipné na tom je, že kdybych měl na účtu o $1.200 více, tak do rána bych měl přes $100.000. Ale na kdyby se nehraje.

Každopádně vždy, když se mi něco nepovede, tak si kladu otázku: „Co se z toho můžeme naučit?“ A poučení pro mě je zde, že rodina je na prvním místě. A na druhém místě jsem podnikatel, kde je můj zdroj příjmů a kam by se měla směřovat i má energie. Obchodování není rozhodně nic pasivního. Investování do indexu mi nesedí.

Proto jsem se rozhodl komplet vše prodat a přehodil jsem to na Creditas na spořící účet s 6% úrokem. Pohodička. Mezi tím šly akciové trhy o dalších 10 % dolů. A crypto raději nepočítám. Takže opět rozhodně skvělé rozhodnutí. I vzhledem k dalším věcem, kterým jsem díky tomu dal letos velkou pozornost.

Když už jsme u těch investic, tak na obchodování crypta jsem používal FTX. Asi víte, že to tam nedopadlo úplně nejlépe. Ale za mě to byla nejlepší aplikace pro obchodování. Vtipné je, že v den, kdy se to celé zhroutilo, jsem dal ráno vše vybrat. BTC a ETH mi odešly, ale USD a zbyteček ADA ne. Takže mi tam další nějaké tisíce dolarů zůstaly. Ale po té předchozí anabázi s Lunou jsem se jen pousmál a třeba z SBF něco soudy vytlučou.

To bychom měli asi jedinou zajímavou, přesto velmi důležitou, událost první půle letošního roku. To že jsem se přestal zajímat o trading mi uvolnilo spoustu času a i mentální kapacity. Což vedlo k tomu, že jsem začal přemýšlet o mém fitness stavu. Který byl žalostný.

Ještě vloni jsem chodil 2x týdně s trenérem do posilovny. Od prosince jsem se ale úplně přestal hýbat. Trochu jsem přibral (6kg), hodně hrál hry na tabletu a skoro každý večer si dal něco alkoholického k pití. A postupně jsem začal cítit, že to není úplně ono.

Rozhodl jsem se pustit do výzvy 75Hard. O čem celá výzva je a co mi přinesla, jsem sepsal do samostatného článku. Takže si to podrobně můžete přečíst tam a nebudu to sem kopírovat. Přiložím jen rozdílové foto.

Na konci článku jsem naznačil, že mám před sebou další výzvu. Tou je Ironman. Obecně triatlon mě velmi zaujal a nadchl. Kdybych si dal za cíl uběhnout 10 km, nebo maraton, tak bych se k tomu nějak možná časem dopachtil. Ale takto mám výzvu mnohem výše a navíc každá disciplína doplňuje zbylé dvě.

Abych tomu dal i nějaký cíl, tak jsem se přihlásil 3. 6. 2023 na Czechmana. Je to 1,9 km plavání, poté 90 km na kole a nakonec 21 km běh. Pěkný nášup.

Přistupuji k tomu stejně, jako k podnikání. Nastuduju všechny možné metody a přístupy, odfiltruji to, co je vhodné pro mě, pro moji kondici, časové možnosti atd. Připravím plán a podle toho jedu. V průběhu kontroluji, zda jsem na správné cestě a konzultuji to s těmi nejlepšími, které dokážu najít.

Rád si nastavuji podmínky takové, aby když je dodržím, tak úspěch je nevyhnutelný. A je jedno, zda je to sport, nebo podnikání.

Čeká mě ještě hromada tréninků (10+ h týdně) a hromada studia a zkoušení. Ale i cesta je cíl. Nyní se cítím v nejlepší fyzické kondici, v jaké jsem kdy byl. A chci ji ještě mnohonásobně vylepšit.

Skrz cíle se dostávám i k SupportBoxu. Tam se také velmi krásně dařilo. Letos jsme vyrostli o 53 %. Je to sice méně, než vloni. Ale také na trhu, který je značně klesající. Velkou většinu našich zákazníků tvoří e-shopy. A letos se e-shopům určitě nedařilo tak skvěle, jako vloni.

Zákaznická péče je to, co bude v příštím roce rozhodovat o úspěchu. Už to marketingem nepřetlačíme. Ale na zákaznické péči dokážeme prodat více. Je to téma, které poslední čtyři měsíce tlačím do mých konzultačních klientů a ty výsledky jsou pecka. A protože na toto téma dostávám stále dotazy, tak jsem o tom před koncem roku natočil webinář.

Díky konzultacím a tomu, že jsem neustále v kontaktu s našimi zákazníky, tak krásně vidím, co je trendy a co je potřeba. Proto jsme v letošním roce kompletně překopali a spustili nový reporting. Aby zákazníci měli co nejvíce informací a dat pro svá byznysová rozhodnutí. Napojili jsme nově zprávy z Messengeru a Instagramu. Hodně potunili live chat a přidali chatboty.

Měsíčně naši zákazníci odbaví přes 5 milionů požadavků napříč všemi kanály.

Mimochodem, hráli jste si s ChatGPT? Předpokládám, že ano. Hodně impresivní, že? My si s GPT hrajeme již pár měsíců a máme chatbota, který je oproti současným řešením fakt pecka. Dokáže nahradit juniorního člověka na zákaznické péči. A to si nedělám srandu. Pokud jsou chatboti pro vás téma, tak mi napište zprávu, mrkneme na to spolu.

Příští rok máme již naplánovaný, bude to opět jízda. Máme v plánu pustit mimo chatbotů další dva produkty a samozřejmě dále vylepšovat ty stávající tak, abychom pomohli našim zákazníkům promanévrovat všemi nástrahami, které jim příští rok přinese.

Odkazy na další rekapitulace:

Pokud jste napsali shrnutí roku, napište mi a já sem přidám odkaz

Petr Krauz
Freelo
Bronislav Markowicz
Štefan Polgári
Daniel Gottwald
Ondřej Martinek
Jaroslav Janíček
Roland Vojkovský
Karel Hladiš
Patrik Gajdoš
Martin Prodaj
Tomáš Lípa

Rok 2023 je za dveřmi a s ním přichází nejen do světa podnikání spousta změn a trendů. Já jsem si pro vás přehledně a jednoduše připravil pár těch ze světa zákaznické péče.

Víte, na co bude potřeba se zaměřit, abyste přečkali těžké časy, které nás všechny nejen v online světě čekají? Rádi byste se dozvěděli, jak zvýšit obraty vaší firmě? Chcete si zajistit místo na předních příčkách českých firem skrze zákaznickou péči?

Pak čtěte dál. Vše se v mém článku dozvíte.

Doba covidová

Ta byla doslova boomem pro online svět. Lidé nemohli do obchodů, na návštěvy, za svými blízkými, tak spoustu záležitostí řešili právě online. Nakupovali přes internet, setkávali se přes internet, trávili na něm mnohem více času. Tržby e-shopů se zvedly někde o 50 % a jinde až o 500 %.

Lidé zůstali uvězněni doma, a tak se rozhodli pro různé rekonstrukce, renovování domů a bytů, nakupování elektroniky, a své finance tedy v době covidové již mnohdy vyčerpali. S čímž nyní souvisí větší šetřivost nejen českého obyvatelstva.

Doba covidová byla rájem i pro ne docela zkušené markeťáky. Protože lidé chtěli nakupovat, nebylo třeba pro zvýšení zájmu nákupu potřeba dělat nic moc složitého. Proto těmto letům říkám doba marketingová. Jenže teď, když se poptávka snižuje a lidé šetří, musíme z doby marketingové, chtě – nechtě, plynule přejít do doby prozákaznické.

Co přinese rok 2023?

To je otázka, kterou si pokládá asi každý, kdo podniká. Nejinak je tomu v online prostoru. Ten je navíc možná o něco více nevyzpytatelnější a proměnlivější. Rok 2023 se pro mnoho lidí nese v duchu neznáma a spousta z nich má obavy, zda následující rok přežijí. Letošek byl velmi náročný. Tržby padají, objednávky stagnují. Obojí je z velké části dáno hlavně finanční krizí, kterou rok 2022 přinesl.

Lidé se obávají velkého zdražování a velmi si vybírají, co, kde a za kolik nakoupí. Totiž – kde své finance investují.

Nalaďte se na zákazníka

Zákazníka je potřeba si udržet, i když zrovna nemá sám od sebe potřebu něco nakupovat. Pokud chcete porazit trh, musíte dělat něco jinak. A co nedělá moc firem dobře, nebo to nedělá vůbec? To je to, o čem tak často a rád mluvím. Je to právě zákaznická péče. A zákazníci nyní očekávají, že se o ně bude pečovat víc, než kdy jindy. Takže neplavte proti proudu, ale využijte jeho sílu a nechte se svézt.

Věnujte pozornost tam, kde je potřeba

Ano, můžete i nadále zkoušet nabízet produkty se slevou. Dárky k objednávce. Doplňky k objednávce za zvýhodněnou cenu. Můžete stále rozvíjet marketingovou strategii. To všechno je důležité. Ale pokud na druhé straně máte zákazníka, který momentálně nakupovat nechce, tak to pouhým marketingem nezvrátíte. Tím, že budete dávat nesmyslné slevy, maximálně zlikvidujete vaše marže a při nejhorším i sami sebe.

Je důležité zaměřovat svou pozornost tam, kde je potřeba. Marketing i v roce 2023 bude mít v online světě svou podstatnou roli, ale je důležité směřovat pozornost tam, kde opravdu můžete něco změnit a zkvalitnit. A tím je právě zákaznická péče.

Přemýšlejte nad tím, kdo je na druhé straně

Jednou z nejpodstatnějších věcí je neustále si připomínat, že: 

• Nikdy neřešíte jen e-mailový ticket, vždycky je na druhé straně člověk.
• Nikdy to není jen telefon, na druhém konci “drátu” je vždycky člověk.
• Nikdy to není jen chat, vždy sedí u druhé obrazovky člověk, který k vám přišel se svým problémem.

A co tím chci říct? Každý zákazník je jedinečný. Každý z nich má své unikátní potřeby, touhy, sny, ale i problémy. Obrací se na vás, protože zrovna vy mu můžete v tuto chvíli s nějakým problémem pomoci. A proto je nesmírně důležité naladit se na zákazníkovy potřeby.

Co mají úspěšné firmy společného?

1. 1. Všechny firmy, které se udržují na nejvyšších příčkách úspěšnosti spojuje několik základních věcí. Tou první je, že jsou v neustálé komunikaci se zákazníkem.Tyto firmy o zákazníkovi získávají maximum možných informací. Pamatujte na to, že každá informace je cenná. Výhodou je mít všechny informace přehledně na jednom místě. Takže vidíte, kdy a co si zákazník naposledy objednal, co vracel a proč, kdy vám volal a s čím, jak řešení dopadlo, co na zákazníka platilo. Každá další komunikace bude o to jednodušší.
   2. Úspěšné firmy navíc se zákazníkem navazují a udržují vztah. Správná podpora je empatická, klientovi naslouchá, a díky tomu přesně ví, co klient požaduje a potřebuje.
   3. Nebojí se zákazníkovi prodávat. Nejsnazší cesta je skrze pomoc. Tohle je má oblíbená myšlenka úspěšného marketingového specialisty Setha Godina: “Pomáhání skrz prodávání.” A já k tomu ještě dodávám, že zákaznická péče je profitové středisko, ne nákladové.

Jak na podpoře prodat? 

Trápí vás, že podpora je pro vás spíše nákladové středisko, než to výdělečné? Ptáte se, jak na podpoře zvýšit obraty? A přemýšlíte nad tím, zda to vůbec jde? V první řadě je potřeba si uvědomit, že nehledáte zákazníky pro vaše produkty, ale produkty pro vaše zákazníky.

Jedna myšlenka, která vám může pomoci je, že navýšením obratu o 5% může znamenat zvýšení zisku o více než 50%, a to už se vyplatí, že?

Rozpusťte fixní náklady do objednávek
V e-shopech bývá velký počet nákladů fixních. Platí se za sklady, anebo například přepravu, mnohdy nemalé peníze. Zde potřebujete rozpustit tyto fixní náklady do objednávek, čímž se zvýší zisk.

Zjišťujte potřeby zákazníka
Dalším důležitým bodem je zjišťování potřeby zákazníka a navrhnutí řešení. Tím to ale nekončí. Je skvělé, když pak přemýšlíte nad tím, kam dál by se dalo se zákazníkem ubírat.

Dám vám jednoduchý a krásný příklad ze života, který se mi stal zrovna nedávno. Protože se připravuji na triatlon, potřeboval jsem někde trénovat na kole. Samozřejmě jezdím i venku, ale chtěl jsem mít možnost trénovat i doma. A tak jsem si pořídil parádní trenažér. Na trenažér jsem si chtěl namontovat jednu důležitou součástku. Jenže, ať jsem se snažil, jak jsem se snažil, nešlo to. Musel jsem tedy zavítat do nedalekého kamenného obchodu, kde jsem svůj problém popsal a pán mi řekl, že na to nemám ten správný klíč. Součástku mi namontoval a nakonec se mě zeptal, zda by mi nepomohlo mít ten správný klíč doma pro případ potřeby.

Přemýšlejte dopředu
I na podpoře se vyplatí přemýšlet dopředu a takzvaně za zákazníka. Váš zákazník totiž možná vůbec netuší, že když si u vás něco nakoupí, bude k tomu potřebovat ještě něco, co by později sehnal jinde. A vy přijdete o zákazníka a hlavně o finance.

Získávejte zpětnou vazbu
Pokud k tomu všemu přidáte ještě získávání referencí, případně doporučení pro další kontakty, obrat můžete zvýšit záhy.

Pokud byste si s těmito kroky nevěděli rady a nedařilo se vám je zavést do praxe, pak vám s tím mohu pomoci například na školení zákaznické péče.

Zákaznická péče a náklady 

Když zlepšíte zákaznickou péči o 6% denně, citelně ušetříte na nákladech. V několika bodech vám dám tipy, jak na to:

1. 1. • automatizace
      • pravidla, automatické přidělování a rozdělování
      • šablony na nejčastější dotazy
      • procesy – zlepšování, škálování, upravování, zdokumentovat, abychom mohli zákaznickou podporu měřit a zlepšovat
      • podrobný reporting
      • napojení na interní systémy
      • chatboti
      • možnost práce odkudkoli

Co se děje ve světě? 

Aby to nebylo jen o mých zkušenostech, připravil jsem si pro vás jeden skvělý průzkum. Americká společnost Sales Force, což je CRM systém, zkoumala mezi 8,5 tisíci firmami, jak vnímají zákaznickou péči.

Zvyšující se potřeby zákazníka

Prvním zajímavým faktem, které dle mého stojí za zmínku, je, že 60 % respondentů vnímá zvýšení požadavků na zákaznickou péči. Napomohla k tomu i doba covidová, která několikanásobně zvýšila nápor na celý online svět. Zákazníci vše chtěli rychleji, přesněji, kvalitněji.

Na tyto zvyšující se potřeby zákazníka je důležité včas a konstantně reagovat. Ty nejlepší firmy to již dělají, protože vědí, že pokud mají skvělou zákaznickou péči, pak je až 98% pravděpodobnost, že u nich zákazníci nakoupí znovu a rádi.

Navíc jestliže se stane něco, na co si zákazníci stěžují, pracují na tom, aby se takové situace již neopakovaly. A snaží se najít pro zákazníka co nejméně náročné řešení.

Oproti tomu firmám, které nastalé situace neřeší, nebo je řeší špatně, se následně nedaří si zákazníky udržet. Je to jednoduchá rovnice.

Čeho se zákazníci obávají, to je nejlepší inspirací pro úspěšné firmy

Příkladem může být situace ze života, která se, věřím, stala nejednomu z vás. Sami si zavzpomínejte, zda je vám to povědomé.

Zavoláte na podporu, protože potřebujete řešit například rozbitou obrazovku televize, kterou vám přivezl kurýr. Podpora slíbí, že problém vyřeší, ale nikdo vám zpátky nezavolá. Vyčkáváte den, dva, až se rozhodnete znovu na podporu zavolat. Tam vás přepojí na oddělení reklamací a svůj problém musíte vykládat znovu úplně jinému člověku. A když to zkrátíme, může se vám lehce v takovéto situaci stát, že si vás budou přehazovat ve firmě jako horký brambor a pro vás to bude neskutečně nepříjemné a vyčerpávající.

Těmto situacím je potřeba se vyhýbat, případně, když už se stanou, mít připraveny procesy, jak je řešit. Aby pro další zákazníky bylo řešení co nejjednodušší a nejpříjemnější.

Protože i z průzkumu vyplývá, že zákazníci mají největší strach z toho, že se buď vůbec nedovolají, nebo budou svůj požadavek muset opakovat několikrát – respektive, že si je firma bude přehazovat jako horký brambor.

Co vnímám jako zajímavé je, že tyto věty používám ve svých školeních zákaznické péče již několik let a stále je to aktuální téma. Proto když se nad tím zamyslíte, je velmi jednoduché odlišit se od konkurence. Stačí zvednout telefon a automaticky jste v tu chvíli porazili 90% veškeré své konkurence. Tak jednoduché to je.

Zkušené firmy dbají na předávání informací

Je skvělé, když zákazníkovi ušetříte tu námahu opakovat svůj požadavek několika vašim dalším kolegům. Proto je důležité se naučit sdělovat si informace mezi sebou, případně pokud to již není kvůli velkému počtu zákazníků možné, přejít na helpdeskový nástroj, ve kterém veškeré informace budete mít na jednom místě a informace o zákazníkovi vidíte na první pohled.

Také je nutností navzájem se v kolektivu informovat o chystaných akcích. Pro vašeho zákazníka je velmi nedůvěryhodné, když vám zavolá s tím, zda budete mít v následujících dvou týdnech nějaké slevy, vy mu řeknete že ne a za týden vyhlásíte black friday, o kterém jste neměli ani tušení.

Preference samoobsluhy

Až 59% zákazníků preferuje nějakou formu samoobsluhy, jak vyřešit svůj požadavek či problém. Velmi zajímavým příkladem tohoto řešení může být využití chatbota, které se čím dál více využívají a má své nesporné výhody. Ačkoli já stále opakuji, že by nikdy neměly sloužit jako samostatný komunikační nástroj na odbavení zákazníkova požadavku. Jedna moje dobře míněná rada zní: Nenechávejte chatboty pracovat za vás. Vždy po nich komunikaci kontrolujte a zamyslete se nad tím, zda byl opravdu zákazníkův problém vyřešen nad jeho očekávání.

Dalšími samoobslužnými nástroji mohou být návody. V Supportboxu jsme takto vytvořili nespočet návodů na obsluhu helpdeskového nástroje, s šikovnými screenshoty pro lepší přehlednost a zjednodušení.

Skvělým pomocníkem pro zákazníky může být i blogový článek. Může být navíc tím, co přivede zákazníka do vašeho e-shopu, kde posléze nakoupí.

Telefonická komunikace

Celých 81 % lidí se shodne na tom, že telefon je stále nejlepší komunikační nástroj pro řešení složitých případů. Tudíž i s technickým pokrokem, live chaty, chatboty, sociálními sítěmi, byste na důležitost telefonu neměli zapomínat. Vaši zákazníci totiž při řešení problémů vnímají telefon jako tu nejrychlejší a nejefektivnější formu komunikačního nástroje při řešení problémů.

Home-office, remote, práce z domu – jako BOOM

Pro 79 % lidí, kteří chtějí pracovat na zákaznické péči, je důležité, aby mohli pracovat odkudkoli. Tento požadavek pracovníků podpory jistě podpořila nejvíce opět doba covidová. V té totiž byla práce na dálku klíčová pro chod mnoha rodin, převážně pro ty s dětmi. Pokud jste ještě k této myšlence nedošli a stále máte pocit, že je důležité pravidelně se setkávat s přáteli, zkuste nad tím alespoň začít uvažovat. Pro efektivní fungování firem totiž možnost práce odkudkoli bude čím dál tím víc důležitá a nepostradatelná.

Na závěr – 9 bodů na zvýšení produktivity pro lepší start v roce 2023

1. Investujte do dalšího vzdělávání sebe i svých zaměstnanců, či remote kolegů.
2. Investujte především do produktové znalosti. Protože pokud pracovník dobře nezná produkty, nemůže pak ani zákazníkovi dobře poradit.
3. Aktivně naslouchejte.
4. Buďte empatičtí.
5. Zaměřujte pozornost na detail.
6. Umožněte svým kolegům práci odkudkoli.
7. Automatizujte. Technika je dnes na vysoké úrovni. Tak ji nechte, aby dělala rutinní úkony za vás.
8. Komunikujte mezi sebou v týmu.
9. A nezapomeňte prodávat!

Protože až 54 % expertů říká, že management vidí zákaznickou péči jako spíš jako generátor tržeb, než jako byznysový náklad. Což znamená jediné. Neodpálkujte svého zákazníka, abyste jej měli co nejdříve z krku. Věnujte mu pozornost, péči, empatii a svůj čas. Pomůžete tím nejen jemu, ale hlavně tržbám a tudíž vaší firmě.

Přeji vám spoustu úspěchů a spokojených zákazníků.

Můj článek o 75Hard končil tím, že mám před sebou novou výzvu, kterou jsem zatím nechtěl prozrazovat. Byl to triatlon. A ne ledajaký, ale rovnou v poloviční distanci. Ale pojďme na to od začátku.

Na konci výzvy jsem si dal „jakobytriatlon“ 800m plavání v místním bazénu, potom 20km cestu domů na kole a 5km běh. Odložím si sem časy, budou se nám ještě hodit.

plavání – 19:46
kolo – 51:42
běh – 33:38

Triatlon mě velmi zaujal, protože je to komplexní sport, kde jedna zátěž částečně kompenzuje druhou. Dále je tam technika, depa atd. Je to komplexní a to já rád. A protože jsem se dozvěděl, že by se měl v 2023 v Hradci Králové jet Ironman, tak o cíli bylo rozhodnuto. Natrénovat na Ironmana 70.3. Tedy 1.9km plavání, 90km na kole a 21km běhu.

V průběhu podzimu bylo jasné, že Ironman v ČR nebude, ale ze svého cíle jsem nechtěl slevit. Naštěstí jsem zjistil, že asi 20km od baráku je Czechman. Takže termín byl jasný 3.6.2023.

Bylo potřeba začít trénovat. Ale jak? Nikdy jsem systematicky netrénoval, takže o tom vím kulový. Takže bylo potřeba začít zjišťovat inforamce.

Biblí a základem je kniha od Petra Vabrouška – Jak na triatlon. Je to soubor kratších článků z časopisu daný dohromady. Obsahuje hromady rad a tipů. Skvělý základ.

Pak jsem začal sledovat Youtube kanál GTN, Nicka a Tarena. Také jsem se přidal na FB do skupiny Training for an Ironman a Pathetic Triathletes Group. Z těchto zdrojů jsem hltal naprosto vše, co šlo. A že to šlo veeeelmi pomalu.

Také velmi děkuji Honzovi Slavíkovi, který je borec na běhání a radil mi s mým postupem a tréninky.

Díky Tarenovi jsem pochopil, že existuje něco jako 80/20 trénink a že na to má dokonce appku MoTTIV. Tu jsem hned musel vyzkoušet a vygeneroval si tréninkový plán na polovičního ironmana. A podle tohoto plánu jsem jel prakticky až do závodu. Jak takový plán vypadá je vidět na obrázku níže. Samozřejmě si každý může rozvrhnout daný den jiný trénink a i celkové množství hodin za týden. Opravdu tuto appku můžu doporučit, velmi mi sedla a pomohla.

Jako druhou aplikaci jsem začal používat Training Peaks. To z toho důvodu, že tam mám přehledně historii tréninků, zda jsem dodržel vše, co jsem měl, nebo zda se mi podařilo v nějaké oblasti zlepšit osobní maximum. Také sem jdou automaticky natáhnout tréninky z MoTTIV. A z TP zase do hodinek a do trenažéru. Takže je vše krásně automatizované a já mám trénink připraven vždy ve chvíli, kdy jej potřebuji.

Mám dvě mota, kterými se v životě i podnikání řídím.

„O 1 procento lepší každý den.“

„Připrav si podmínky tak, že úspěch je nevyhnutelný.“

A stejně tak to bylo u tréninku. Pokud jsem chtěl natrénovat za 8 měsíců na přežití závodu, nic jiného mi nezbývalo.

Ze začátku to šlo lehce. I tréninky byly spíše přípravné, zaměřené na posílení středu těla. Běhání i kolo bylo třeba na 30 minut. To šlo hladce, až jsem si říkal, zda jsem zvolil správný plán.

Na konci listopadu jsem poprvé uplaval 50m kraulem. Nikdy v životě jsem tuto techniku neuměl. Na konci těch 50m jsem nemohl popadnout dech a myslel jsem, že mi upadnou ruce. Takže mi bylo jasné, že v plavání potřebuji pomoci. Přihlásil jsem se na plavecko-běžecký kemp, který pořádají právě borci z Czechmana. A můžu jedině vřele doporučit. Pochopil jsem o čem trénink plavání je.

V triatlonu se plavání kraulem hodí, protože po plavání člověk potřebuje mít svěží nohy ještě na kolo a běh. A navíc při použití neoprenu jsou nohy nadnášeny, takže pak člověk „mele“ hlavně rukama. Ty už potom do konce závodu prakticky nejsou potřeba.

Postupoval jsem opravdu každý den přesně dle tréninkového plánu, ale během vánoc a skoro na celý leden mě vyřadila nějaká viróza. Tréninkově mě to vrátilo někam na úroveň z listopadu. To mě mentálně dost drtilo, protože jsem měl v hlavě stále myšlenku, že to nemůžu stihnout natrénovat. A že to prostě nedám.

V druhé půli ledna jsem si střihl výpravu na Sněžku jen v kraťasech. O tom co mi to dalo až jindy. Ale celou cestu dolů ze Sněžky jsem měl v hlavě jen myšlenku, že bych měl Czechmana vzdát, že to nemůžu stihnout natrénovat, že to nedám. A nedokázal jsem se těchto myšlenek zbavit.

Naštěstí během února a března šla výkonnost značně nahoru. Zaběhl jsem si testovací 3km v tempu 5:48/km, a s pull-boyem zaplaval poprvé přes 1km v kuse. To značilo, že je vše na dobré cestě.

Nicméně na konci dubna jsme se chystali na dovču a já měl 5 týdnů před tím dohromady 9 školení zákaznické péče. Takže když jsem neškolil a necestoval, tak jsem se připravoval na další školení. Byl to masakr. A na tréninky nezbýval čas. A když už zbyl, tak nebyly v kvalitě, v jaké bych si přál.

Na dovče jsem si dál několikrát kolo a běhal jsem, takže jsem trošku kondičku zlepšil. A také jsem se tam dozvěděl, že je koncem května krátký triatlon v Poděbradech. To je super, protože jsem si mohl vše vyzkoušet před velkým závodem. A zpětně to bylo top rozhodnutí!

Tak jak to bývá, když je něco poprvé, tak jsem na vše koukal jak zjara. Netušil jsem, kdy si mám obléci neopren, k čemu je rozprava o závodě, kam si mám co nachystat atd. Ale pojďme postupně.

Neděle 21.5. byla první pořádný slunečný den v letošním roce, teploměr ve vodě ukazoval 16 stupňů. Z toho jsem měl trošku obavu, ale nakonec příjemně ochlazovala.

Začíná se plaváním. 480 lidí připraveno na startu. Já se stavím někam dozadu, protože jsem nechtěl, aby mě semleli. Je odstartováno. Pomalu jdu do vody, protože musím počkat, než se rozjedou všichni, koho jsem nechal před sebou. Plavu prsa, protože přede mnou je hradba z lidí, přes kterou nemám šanci se dostat. Postupně se to roztrhává, vidím skulinku a jedu kraula. Poprvé na otevřené vodě. Nemůžu chytit tempo, stále mi někdo sahá na nohu, nebo mě někde kopne. Za první bójkou jsem viděl velký strom, takže jsem plaval krásně rovně. Ale za druhou byla široká pláž a nasměroval jsem to nějak špatně, takže jsem dvakrát uhnul z přímého směru a přidal si 120m (k 700m) plavání navíc.

Vybíhám z vody. Přesun z vodorovné polohy do svislé mi neudělal dobře, trošku se motám. Nejde mi sundat neopren. Když už jej trošku sundám, tak mi nejde stáhnout z rukou, takže jsem si je tam krásně svázal. Nakonec se to povede a jdu hledat svoje kolo v depu. Kolo nacházím, vydejchávám a nazouvám boty na kolo. Hledám, kudy z depa ven a jedu na kolo.

Kolo se jelo 30km po veřejné silnici. To mi bylo dosti nepříjemné, předjíždět někoho a hned vedle sebe mít kamion není fakt nic příjemného. Plán byl jet cca 30km/h po celou hodinu. To se podařilo velmi těsně (čas 1:01). Podařilo se mi i přesně načasovat pití. S kolem obecně jsem mega spokojen, úplně na hranici mých možností a veliká spokojenost.

Zpět do depa a přezout boty na běh. To bylo mnohem rychlejší. Jenže kudy z depa ven na běh? Naštěstí mě někdo ze soupeřů nasměroval a už vidím, že jedna dobrovolnice mává, tak běžím tím směrem.

Plán byl začít cca 7-minutové tempo a pokud to bude dobré, tak zrychlit. Ale asi jsem byl zblbnutý z vnímání rychlosti na kole a i se mi úplně nezdálo, co mi ukazují hodinky, tak jsem vyběhl tempem někde okolo 5 minut. To nebylo dobrý, po cca 1km mi úplně zatuhly nohy. Po 2km jsem přešel do chůze, protože mi přišlo, že tahám dva betonové kusy. Po 3km jsem si srovnal tempo a hlavu a jel jsem jak robot. Výsledkem je 6:04 tempo, což je dost nad můj běžný standard. Na 5km dokonce můj třetí nejlepší čas.

Šel jsem do závodu s tím, že nemám šanci to dát pod 2h. Depa jsem vůbec neznal a netušil, kolik v nich strávím. Takže cíl byl v pohybové části se co nejvíce přiblížit ke 2h. Celkový čas 2:08:37. Z toho depa 0:05:50. Takže na 3 minuty k mému ideálnímu času. Kdybych si ve vodě nepřidal zbytečně 120m, tak by to byly přesně 2h. Dle plánu, respektive zbožného přání.

Celkově 273. z cca 310 můžů a 76. z 91 v mojí kategorii (30-39).

Tady můžete mrknout na aftermovie:

Nebo na reportáž na ČT Sport (6 minut)

Ze závodu a mého výkonu jsem nadšen. Současně jsem si vyzkoušel své limity a aspoň začínám tušit, do čeho na Czechmanovi jdu.

Po Poděbradech jsem si dal ještě test ve všech třech disciplínách. Objel si trasu Czechamana, kde se pojede kolo a v bazénu uplaval zatím moji nejdelší vzdálenost v kuse 3.2km.

Také jsem si pro rodinu a kamarády, kteří mě přišli podpořit připravil odhad, za kolik bych tak asi mohl jednotlivé disciplíny dát a kdy kam můžou přijít fandit.

Jak se blížil CM, tak moje nervozita rostla. Aby toho nebylo málo, tak ještě ve středu před sobotním závodem, jsme pořádali SupportDay. Konference pro 150 lidí, kterou pořádáme každý rok. Takže o stres není nouze a současně není prostor na lehký trénink. Ale náročnými úkoly člověk roste. Konference dopadla super a já mohl ve čtvrtek a pátek odpočívat.

Byla sobota ráno, já vše nabalil do auta a vyrazili jsme směr Lázně Bohdaneč. Zde už chodili na start všichni namakaní borci se skvělýma kolama. Přesně věděli, co mají dělat, kam jít. Já na vše koukal jak jelito. Když jsem si šel dávat kolo do depa, tak mě rozhodčí sprdla, že mám málo utaženou helmu. Což mi na klidu nepřidalo. Upravil jsem a uložil věci do depa.

Šel jsem na rozpravu o závodě, co nás čeká. Potkal tam kamarády, tak jsme aspoň mohli naši nervozitu sdílet. Když jsem odcházel z rozpravy zpět za rodinkou, tak jsem trefil rezatý kolík od stánku a rozedřel si holeň. Šup do neoprenu.

Na startu bylo 560 lidí všichni nabušení a připravení. Voda mi přišla studenější, než v Poděbradech. Ale plavalo se super. Stále mi někdo křižoval dráhu, párkrát mě pokopali, ale nic vážného. Na konci plavání mě začala chytat křeč do nohy, ale rozhýbal jsem to. Tentokrát jsem si ani nenaplaval nic navíc. Celkově s plaváním spokojenost.

Po výlezu z vody se mi strašně točila hlava, až jsem to napral do hrazení. Ale ustál jsem to a doběhl do depa. Ještě při převlíkání se mi fest hlava točila. Během převlíkání z neoprenu jsem do sebe nasoukal banán, abych měl dost energie. A šup na kolo.

Na začátku kola jsem měl zmrzlá stehna. Ještě jak byla studená voda a hodně foukalo, tak mi chvíli trvalo, než jsem je rozehřál. Mimochodem, byl jsem jediný blázen, co to jel na gravelu s gravel pláštěma. Ještě tam byl jeden borec na horském kole, ale všichni ostatní měli hladké pláště a silniční kola, pokud ne přímo triatlonová.

Na kole hoooodně foukalo a byl to opruz. Prvních 30km jsem jel (i přes silný vítr) rychleji, než jsem počítal. Někde okolo 35km jsem očekával, že mě začnou předjíždět ti nejrychlejší borci, ale předjeli mě nakonec jen asi 4. Takže jsem se trošku uklidnil, že fouká všem.

Druhé kolo už nebylo tak veselé, vítr bral fakt hodně sil. Jak jsem na kole zjistil, tak jsem si vzal o jeden gel méně, než jsem potřeboval. Takže na konci docházela energie. Celkový čas na kole byl v mezích, co jsem tak očekával a to i přes vítr. Vše skvěle značeno a vždy jsem věděl kam jet.

Druhé depo bylo rychlé, jen přezout boty, vydejchat a hurá na běh.

Poučen z Poděbrad, věděl jsem, že musím začít opravdu pomalu. Protože mě míjí všichni ti borci, co běží rychle a člověk má tendenci běžet jejich tempem. První kolo bylo o zvyknutí si na běh, bolely mě záda po kole z aero pozice. Druhé kolo přišla krize. Už více, než 5h na trati, ale do cíle ještě hodně daleko. Prokládal jsem to hodně chůzí.

Na konci třetího kola jsem chytl nějakou druhou mízu, asi už hlava věděla, že se blíží konec a začal jsem si to užívat. Na začátku posledního, čtvrtého kola, jsem si spočítal, že je šance to dát pod sedm hodin, jen musím fest zrychlit. Takže jsem místo tempa 7:30-8:00 přešel na 5:40-6:30 a poslední 4km jel bomby.

Podařilo se! Celkový čas 6:54:33.

Současně ve své kategorii jsem byl předposlední. Borce jsem předběhl v posledních 2km, kdy jsem na to šlápnul, abych si dal limit. A celkově 561. z 573. Takže i cíl nebýt poslední splněn. Celkově jsem s mým výkonem velmi spokojen. Na hranici mých schopností, běh jsem neodťapal, ale běžel.

Stejně jako v Poděbradech byl celý závod na hranici mých možností. Neskutečný zážitek. A hromada cenných lekcí do života.

Tady si můžete prohlédnou parádní aftermovie:

Případně mrknout na reportáž na ČT Sport (26 minut).

Můj hlavní cíl a motivace trénovat bylo, abych to přežil ve zdraví. To se podařilo. Domů jsem si auto odřídil sám. Druhý den jsme byli s rodinkou na výletě na kole. To jsem rozhodně nečekal. Myslel jsem, že budu pajdat domů a dva až tři dny nebudu schopný chodit.

To se naštěstí nenaplnilo. Druhý den mě bolela achilovka a když jsem v týdnu šel běhat, tak jsem zjistil, že mě bolí holeně a mám zánět okostice. Takže jsem si dal tři týdny klid od běhání.

Sen a cíl jsem si splnil, dal jsem to. Vloni to pro mě byla velká neznámá. Dnes už vím, co to obnáší, jak trénovat, jak jíst, jak rozvrhnout síly, jak pracovat s hlavou. Naučil jsem se toho za těch 8 měsíců neskutečně moc. Věci, které mi přišly vloni nereálné – Uběhnout půlmaraton, cože? Jakože plavat kraulem a to se dělá jak? – Mi dnes přijdou v pohodě a jsou nově součástí mého já.

Také jsem si potvrdil, že když něco chceme, ať je to sebevíce mimo náš dosah a je jedno nakolik okolí říká, že to nejde, tak pokud máme dostatečně dobrý plán a věnujeme tomu dostatečné úsilí, tak to jde.

A co dál? Uživám si, že po skoro roce nic nemusím. Že nemusím přesně dodržet trénink, kvůli tomu jíst tak a tak, nebo být doma v tolik a tolik. Je to příjemné a super se to projevuje v práci, kde jsem teď za dva týdny posunul projekty tolik, kolik za předchozí 2-3 měsíce.

A co dál? Mojí největší slabinou je běh. Takže se zaměřím na něj. Dostat se někam k 5min/km na kratší trasy a 21km pod 2h. Poté můžu začít uvažovat o dalších závodech. A pak jeden větší cíl a to dát příští rok Czechmana, ale s o hodinu lepším časem.

Je tu 16. shrnutí, které na svůj blogu píšu. Byl to opět skvělý rok. Ale… Vezměme to postupně.

Pokud vás zajímají má shrnutí z předchozích let:

• 2008
• 2009
• 2010
• 2011 (1. část)
• 2011 (celý rok)
• 2012 (1. část)
• 2012 (celý rok, podcast)
• 2013
• 2014 (1. část)
• 2014 (2. část)
• 2015 – 2. část, 3. část, 4. část, 5. část
• 2016
• 2017 – první půlka roku, celý rok
• 2018
• 2019
• 2020
• 2021
• 2022

Do letošního roku jsem vstoupil s teplotami a antibiotiky. Plánoval jsem si, že mezi svátky zvolním odpočinu si, kouknu na nějaký seriál. A přesně, když tělu dovolíme si odpočinout, tak toho využije. Nakonec sledování seriálů bylo to jediné, co jsem mohl dělat, protože jsem jeden den měl i problém vstát z gauče, jak mi bylo zle. Hodně mě to štvalo, protože jsem měl pěkně rozjetý trénink, tak mě mrzelo, že o to přijdu.

Nicméně hned dva týdny na to jsem se vydal na Sněžku v kraťasech pod vedením skvělého Libora Mattuše. Byl to první můj výstup mimo komfortní zónu v letošním roce. V pátek jsme si dali takovou testovací procházku, abychom si vyzkoušeli, jaké to je v šortkách chodit v mrazu. Bylo lehce pod nulou, vykukovalo sluníčko a vlastně to bylo docela příjemné.

Tam jsme si řekli pár pravidel a informací k zítřejšímu výstupu na Sněžku. Večer následovala dechová cvičení a instrukce k tomu, co nás čeká. Ráno jsme se probudili a z okna viděli toto…

Byl to nejchladnější den za poslední měsíc. Teplota -8 stupňů a do toho fičák. Nervozita byla dosti velká. Míchaly se ve mě pocity obavy, strachu, ale současně chuti to udělat.

Vyrazili jsme a bylo to mnohem více v pohodě, než jsem si myslel. Adrenalin a a parta skvělých lidí dělala své. Cestou jsme si povídali, dělali srandičky. Bylo to moc prima.

Ale pak u Růžohorek se ještě trochu ochladilo, začalo více foukat a sněžit. Dali jsme v lese krátkou pauzu na napití a posilnění. Tam mi strašně prochladly ruce a celkově i přes všechny dechové techniky, dřepy a teplý čaj jsem se nebyl schopný zahřát a rozhodl jsem se, že spolu s dalšími dvěma borci tam cestu ukončím. Zbytek pokračoval dále nahoru.

Když jsme rozmrzli domluvili jsme se, že já s parťákem průvodcem půjdeme za zbytkem nahoru a borci půjdou dolů do chaty. Došli jsme je oblečení nahoru. Dali to. Byť nahoře foukalo v nárazech přes 200km/h a místy to byla fakt fuška, kdy bylo vidět jen pár metrů před sebe.

Cesta dolů byla také zajímavá, protože celou dobu mi zněl v hlavě hlas, který mi říkal, že se mám na triatlon vykašlat, že to nedám, že nestihnu natrénovat apod. Protože jsem vzdal Sněžku, tak že vzdám i Czechmana. Zajímavá zkušenost a dvě hodiny „povídání si“ sám se sebou ve tmě.

Období od února do dubna se neslo ve znamení školení, webinářů, přednášek. Za 9 týdnů jsem jich odškolil 16. Buď jsem zrovna školil, nebo jsem se na školení připravoval. Odnesl jsem si z toho podmínku pro sebe, že budu školit maximálně jednou týdně. Spíše jednou za dva týdny.

Na konci dubna jsme s rodinou odletěli na Kanárské ostrovy. Za celých 14 dní jsem pracoval jen asi 3 hodiny. Takže nejméně za … vlastně od doby, co podnikám, tak to byla moje nejdelší dovolená bez práce. Moc jsme si to užili. Já jsem si přidal tréninky a pěkné výšlapy na kole.

Po návratu jsem si v květnu dal triatlon v Poděbradech a následně na začátku června také Czechmana. O obou triatlonech jsem psal v samostatném článku. Czechman byl pro mě TOP roku. A když jsem se připravoval na psaní letošního shrnutí, tak jsem přemýšlel, že asi třetí nejsilnější okamžik v životě (po narození Maxíka a svatbě).

Už jsem to psal ve shrnutí, že jsem začínal prakticky od nuly, bez jakéhokoli základu. Netušil jsem, zda je možné to dát. Zda jsem to schopný já dát. A ten mix emocí v průběhu a po závodě byl skvělý. Velmi se mi změnilo vnímání toho, co je a co není možné a čeho lze za jediný rok docílit.

Ještě na konci října jsem si zaběhl 10km závod Týnišťská desítka. Výsledný čas 53:34 je pro mě neuvěřitelný. Chtěl jsem se přiblížit někde k 55 minutám. Samozřejmě, že to je čas opět někde kousek od chvostu závodního pole, ale já soupeřím pouze sám se sebou a jsem velice spokojen.

Druhá půle roku poté byla již ve velmi pracovním tempu.

Tři roky jsem si vždy do plánů na další rok dával spustit podcast. To jsem letos v září udělal. Spustili jsme SupportBox Podcast. Zatím je venku pět epizod a další čtyři mám natočeny. Dal jsem si cíl jich natočil alespoň 100. A rozhodl jsem se, že začnu, ať už první budou vypadat jakkoliv.

Takže jsem si koupil mikrofon, světlo a natočil první sám v pracovně. Zabralo mi to asi 3 hodiny, vše připravit a natočit. S výstupem jsem moc spokojen nebyl, ale říkal jsem si co už. Obsahově super, vizuální formu musím vyřešit. Takže jsem si našel kameramana a super agenturu, co mi videa stříhá. Připravil jsem si taky více než 70 krokový checklist ke každé epizodě. Takže natáčení dalších dílů je mnohem snazší a v řádově vyšší kvalitě. Ale vždy se nějak musí začít.

Aktuálně hledám podcastové studio (ideálně Pardubice / Hradec Králové) s příjemnou atmosférou spíše obývacího pokoje, než studia. Chci to posunout ještě o další řád dále.

Aby těch novinek nebylo málo, tak začátkem prosince jsme spustili také šikovné AI funkce v SupportBoxu. A to chytré chatboty a asistentku Lucy AI.

Co vše umí se můžete mrknout na stránkách, ale jsem z toho nadšen a prakticky každý týden objevujeme něco nového, co dokáže. Vezmu to jen zkratkovitě.

Chatbot se dokáže naučit na znalostní bázi (ať už na webu, nebo v dokumentu), knize, videu apod. A následně odpovídá s těmito znalostmi. Nelže a nevymýšlí si. A pozor, neposílá zákazníka ke konkurenci. Což jsem u některých zahraničních řešení viděl. Takže pozor na to, pokud nějakého bota budete zkoušet. Budeme velmi rádi, pokud vyzkoušíte i toho našeho.

Chytrá asistentka dokáže vytvořit odpověď na dotaz zákazníka na základě jednoho slova. Například napíšete „zítra“ a ona napíše celou milou odpověď. Případně odpověď přeformuluje do milejšího (nebo neutrálního) tónu. Také snadno přeloží libovolný text. V telefonu udělá zápis, čeho se hovor týkal a ještě vám to zapíše do CRM. V live chatu vytvoří shrnutí konverzace, nebo v reálném čase překládá dotazy zákazníků, abyste nemuseli mít na každý jazyk jednoho operátora.

Když jsme tyto šikovné funkce spustili, tak se rozpoutala obrovská lavina zájmu. Nejprve se zaplnil kalendář kolegovi až do půlky ledna, tak jsem přehodil možnost booknout si schůzku na mě. Celkem jsme měli, či ještě v lednu budeme mít přes 50 schůzek, jen co se týká AI. Přiznám se, že takový zájem jsem nečekal, ale o to více mě to těší a máme co dělat.

Hromada práce na AI je ještě před námi, sice už nyní jsou asistenti velmi šikovní, ale budeme další věci přidávat postupně. Když jsem SupportBox před 9 rokama spustil, moje vize byla „Pomáhat operátorům být na zákaznické péči efektivnější.“ A do toho celá AI krásně zapadá. Co může být více efektivní, než když na stisk jednoho tlačítka máte nachystanou odpověď zákazníkovi na základě kompletní produktové znalosti a kvalitativně lepší, než napíše mediální člověk na zákaznické péči?

Vždy ještě přidávám graf, jak se nám letos dařilo růst. SupportBox vyrostl o 34 % a pokořili jsme metu 15.000.000 Kč ARR. Už to není drobeček. Používá nás přes 600 firem a tisíce operátorů, kteří každý týden vyřídí miliony požadavků od zákazníků.

Co je na SaaS byznysu krásné je jeho předvídatelnost. Pokud má člověk správně nastavený reporting a dobře tomu byznys modelu rozumí, tak se dá krásně predikovat růst. Poslední měsíc, kdy jsme zaznamenali pokles, bylo září 2019. Od té doby máme 50 po sobě jdoucích měsíců, kdy naše MRR roste.

Pěkně je to vidět i na tomto screenshotu z mé tabulky z loňska, kdy jsem predikoval, jak na tom v jednotlivých měsících budeme a o kolik se realita lišila od mého plánu. V listopadu to bylo o 1.3 % nad plán a nyní jsme <1 % pod plánem, ale to proto, že ještě není konec měsíce a nedorazily všechny platby. Ukažte mi, kdo dokáže predikovat, jak na tom bude v byznysu za 12 měsíců, s přesností lepší, než 1 %?

Na závěr chci zmínit ještě investování, protože jej zmiňuji každý rok. Vloni v květnu jsem prakticky vše prodal a přelil vše do cash za 6 % na účtu. Čistá hlava a spokojenost. Nechal jsem si nějaké drobné v cryptu. Na přelomu roku jsem začal přemýšlet o nastavení nových pravidel, jak budu investovat. Pár investic jsem udělal, pak to se ziskem do konce března prodal. Po většinu roku držel jen cash. V září jsem postupně začal vstupovat do pozic, které mi spustily nastavená upozornění. A do konce roku z většiny opět vystoupil s krásným ziskem. Jako např. zde u DOCU. Mohl jsem koupit ještě lépe? Ano mohl. Mohl jsem prodat lépe, možná jo. Ale +16 % a +34 % za 3 měsíce mi stačí.

Celkový profit pro letošek je 28,4 %. To tak +- odpovídá SPX, ale současně je to méně než šílených 55 %, které udělal NDX. Celkově mi to zabralo minimum času, odhaduji za celý rok méně než 10 hodin. A to započítávám i čas, kdy jsem kontroloval graf, jen tak ze zajímavosti. To hlavní je ten klid, který mi to dává. A věřím, že strategie, kterou jsem si nastavil bude mnohem odolnější v časech, které nebudou tak příznivé, jako byl letošní rok. Sice nevydělám tolik, jako top pozice, ale současně bych měl minimalizovat ztráty a o to v investování jde především.

Kdybych to měl celé shrnout, tak letošní rok byl velmi akční, spousta práce, prokládaná výlety a cestováním, do toho každý den sport a pár závodů. Podařilo se mi dosáhnout skvělé věci, které bych 2 roky dozadu pokládal za nemožné. Přesto cítím, že mi tam něco schází. Trošku to demonstruje i ten poslední odstavec predikovatelnosti byznysu. Podobně to mám v tréninku, plním plán a jedu trošku jako robot a cítím, že to není úplně ono. A poslední dny přemýšlím, jak to okořenit a jak si udělat příští rok zajímavější?

Uvidíme. A určitě o tom opět za rok napíšu.

A co vy? Jaký jste měli rok vy?

Odkazy na další rekapitulace:

Pokud jste napsali shrnutí roku, napište mi a já sem přidám odkaz.

Štefan Polgári – Fakt MEGA krátky report roka 2023
Dála Musil – Jaký byl můj rok 2023?
Ondřej Martinek – BILANCOVÁNÍ MÉHO PODNIKAVÉHO ROKU 2023
Patrik Gajdoš – Zhodnocení roku 2023
Petr Krauz – Shrnutí roku 2023
Zdeněk Matuška – Srhnutí roku 2023
Jarda Pajskr – Shrnutí roku 2023
Lukáš Konečný – Zhodnocení roku 2023 a plány na rok 2024
Bronislav Markowicz – Report roku 2023
Patrik Pilous – Můj rok 2023 v marketingu
Martin Prodaj – Zhrnutie roka 2023
Štefan Janoušek – Zhodnocení roku 2023
Karel Hladiš – Můj rok 2023 a „best of“
Jaroslav Janíček – Bilancování 2023
Freelo – Stav posádky v roce 2023 aneb Inspirace z podpalubí #6